4 C 60/2026-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 5. 2. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 12 295,80 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. De Vries , právnická osoba, ., a žalovanou. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 3. 2026, č.j. EPR , č. účtu, -8, byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž účastníci ohledně tohoto postupu soudu neměli žádných námitek (viz § 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovanou bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 180 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 457,50 % ročně, RPSN za celý úvěr: 4678,99 %. Celková částka, kterou měla žalovaná jako úvěrovaný uhradit ve dvanácti měsíčních splátkách byla 71 216,68 Kč. Smlouva byla ze strany žalované uzavřena pomocí potvrzovacího kódu dne 3. 5. 2024. Z potvrzení o provedené platbě přes platební bránu ThePay bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 3. 5. 2024 platbou pod VS , var. symbol, na účet žalované č. , č. účtu, , částku ve výši 12 000 Kč, a dne 4. 5. 2024 platbou pod VS , var. symbol, na účet žalované č. , č. účtu, , částku ve výši 3 180 Kč. Žalovaná úvěr do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Oznámení o splatnosti úvěru ze dne 7. 8. 2024 bylo zasláno do emailovou schránky žalované.4. Před uzavřením úvěrové smlouvy měla být ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalované, a to doložením jejích příjmů, případně mohla žalovaná využít služeb Instantor či Kontomatik, který disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Právní předchůdkyně, dle předloženého čestného prohlášení žalované, vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované z informací poskytnutých žalovanou, která uvedla, že je svobodná, že jsou na ní závislé tři osoby a žije v nájmu, dále prohlásila, že její čistý měsíční příjem ze zaměstnání je 38 200 Kč a měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 přešla pohledávka za žalovanou nejprve ze spol. , právnická osoba, . na spol. De Vries , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 ze spol. De Vries , právnická osoba, . na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2025 bylo žalované zasláno společně s předžalobní výzvou z téhož dne na adresu jejího trvalého bydliště dne 25. 11. 2025.6. Podle § 1810 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. V posuzované věci bylo sporné, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalované bylo vyplněno čestné prohlášení, ve kterém je uveden měsíční čistý příjem žalované ve výši 38 200 Kč, což není žádným způsobem doloženo např. výpisem z účtu žalované či výplatní páskou. Pokud jde o výdaje žalované, na níž jsou závislé tři osoby, a výdaje na domácnost tak bylo vycházeno pouze z prohlášení žalované. Přičemž žalovanou uvedená částka 4 000 Kč je ještě nižší než částka životního minima, která činí 4 860 Kč. I pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Částka uváděná jako výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč není nijak blíže specifikována ani doložena.16. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně při poskytování úvěru vycházela pouze z prohlášení žalované, které si žádným způsobem neověřila. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobkyně řádné prověření úvěru schopnosti ve vztahu k žalované neprovedla, pouze došlo ke zcela formálnímu vyplnění čestného prohlášení, a nedoložení jak příjmů žalované, tak výdajů na domácnost ve výši 4 000 Kč, kterou žalovaná sdílí s dalšími třemi osobami, přičemž výše nájemného není žalovanou v prohlášení ani zmíněno. Údaje uvedené v čestném prohlášení klienta (žalované) žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, řádně neověřila ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohla žalobkyně dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní