4 C 66/2025-37 — Okresní soud v Třebíči

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky celkem 12 240 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému za jízdy žalovaného bez platného jízdního dokladu v hromadném dopravním prostředku, provozovaném žalobkyní.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný použil dne 17. 4. 2022 v 9:48 hod., dne 24.8. 2022 v 11:07 hod., dne 31. 12. 2022 v 12:07 hod., dne 13. 2. 2023 v 10:14 hod., dne 5. 4. 2023 v 9:13 hod., dne 7. 4. 2023 v 8:45 hod., dne 10.4. 2023 v 9:02 hod. a dne 13. 6. 2024 v 18:51 hod. v Praze ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované společností , právnická osoba, . V úseku jednotlivých míst kontroly se na výzvu osoby pověřené žalobkyní neprokázala platným jízdním dokladem, a byla mu proto v každém jednotlivém případě uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. O této skutečnosti byly na místě sepsány zápisy o provedené přepravní kontrole.Žalovaný je s úhradou uvedených peněžitých plnění v prodlení a je tak kromě těchto částek povinen hradit i zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých dlužných částek až do zaplacení.Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, ustanovení § 3 odst. 1 a 2, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ustanovení § 37 odst. 4, 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě v platném znění a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.Podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 AT, žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby á 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) ve výši 1 200 Kč, dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby [§ 14b odst. 6 písm. a) AT], celkem 300 Kč. Žalobkyni dále přísluší podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tj. 315 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 815 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově částku 2 615 Kč.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.