ECLI: ECLI:CZ:OSTR:2026:5.C.131.2026.1 Datum: 2026-07-09 Předmět: o zaplacení částky 368 867,43 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89 náklady řízenísmlouva o úvěrunáhrada nákladůsplnění závazku
O co šlo: o zaplacení částky 368 867,43 Kč s příslušenstvím (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb., §)
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 368 867,43 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného dne 8. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 450 000 Kč, zápůjční úroková sazba činila 5,9 % ročně. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce pro spotřebitelské úvěry. Žalovaný se zavázal splácet žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvními úroky v pravidelných 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 5 892 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z potvrzení o příjmech od jeho zaměstnavatele, z výpisu z účtu žalovaného a nahlédnutím do informačních databází ohledně žalovaného. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásil úvěr za splatný ke dni 20. 9. 2024. Ke dni 30. 1. 2026, ke kterému provedl žalobce výpočet svých pohledávek vůči žalovanému z předmětné smlouvy, činil dluh žalovaného na jistině 356 859,43 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 39 126,59 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 42 329,81 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud provedl dokazování žádostí žalovaného o poskytnutí úvěru z 8. 3. 2022, předsmluvní informací k úvěru ze stejného dne, smlouvou o úvěru č. 014277791R včetně jejího dodatku z 10. 3. 2022, potvrzeními o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, výpisy z účtu žalovaného při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného a vyhodnocením žádosti žalovaného provedeným žalobcem, obchodními podmínkami žalobce pro spotřebitelské úvěry, výpisem z obchodních knih žalobce ohledně předmětného úvěru, upomínkami zaslanými žalovanému, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 22. 9. 2024 včetně dodejky a výzvou z 6. 2. 2026 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného dne 8. 3. 2022 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku řádně uzavřena smlouva o úvěru č. 014277791R. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 450 000 Kč, zápůjční úroková sazba činila 5,9 % ročně. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce pro spotřebitelské úvěry. Žalovaný se zavázal splácet žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvními úroky v pravidelných 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 5 892 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z potvrzení o příjmech od jeho zaměstnavatele, z výpisu z účtu žalovaného a nahlédnutím do informačních databází ohledně žalovaného. Bylo přitom zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za předcházející rok 2021 činil 29 781 Kč a žalovaný disponoval volnými finančními prostředky na svém účtu. Kromě úvěru konsolidovaných předmětnou smlouvou neměl další závazky a způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného lze tak považovat za dostačující. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásil úvěr za splatný ke dni 20. 9. 2024. Ke dni 30. 1. 2026, ke kterému provedl žalobce výpočet svých pohledávek vůči žalovanému z předmětné smlouvy, činil dluh žalovaného na jistině 356 859,43 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 39 126,59 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 42 329,81 Kč. Co do výše byl nárok žalobce vůči žalovanému prokázán výpisem z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru a žalovanému dle konstantní soudní judikatury i nadále vzniká povinnost platit žalobci úroky sjednané ve smlouvě. Dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný se žalovaný vůči žalobci rovněž ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci tak vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalovanému delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 755 Kč, odměny advokáta ve výši 29 340 Kč za tři hlavní úkony po 9 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl.č.177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tří paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 6 445 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.