6 C 84/2021-59 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 10 375 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu dlužného zákonného příspěvku žalovaného jako provozovatele vozidla bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a nákladů na jeho uplatnění a vymáhání.Předseda senátu ve věci nařídil jednání na den 14.1.2026.Žalovaný, kterému byly při zachování zákonem stanovené lhůty před jednáním řádně doručeny žaloba i předvolání k jednání, a který byl o následcích nedostavení se poučen v předvolání k tomuto jednání, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, zmeškal.Žalobce navrhl soudu, aby za dané procesní situace rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání.Soud shledal, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro využití postupu podle ustanovení § 153b odst. 1 občanského soudního řádu, neboť zároveň povaha projednávané věci připouští možnost v ní uzavřít smír a vydaným rozsudkem ani nedochází ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (ustanovení § 153b odst. 3 občanského soudního řádu a contrario). S ohledem na tyto skutečnosti soud pokládal tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na jejich základě dospěl k závěru, že žalovaný v období od 27.9.2018 do 28.2.2019 provozoval motorové vozidlo RZ , SPZ, bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, avšak zákonný příspěvek příslušející žalobci a náklady související uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku přes jeho výzvu dosud neuhradil a ocitl se tak s úhradou tohoto dluhu v prodlení. Nárok uplatněný žalobou je tak považován za důvodný, a to včetně jeho příslušenství, proto soud na základě podané žaloby rozhodl tak, jak je obsaženo ve výroku I. tohoto rozsudku.Po právní stránce soud hodnotil projednávanou věc v intencích zákona č. 168/1999 Sb. a jeho ustanovení § 24c odst. 1, 2, 4, § 15 odst. 1, 2, 3 a otázku žalobcem požadovaného úroku z prodlení podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:1. soudní poplatek ve výši 800 Kč,2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 300 Kč a 1x 1 540 Kč za čtyři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání soudu týkající se věci samé, účast u jednání soudu),3. 3x 300 Kč a 1x 450 jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby,4. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 6 započatých půlhodin v jednotlivé výši 150 Kč, celkem ve výši 900 Kč,5. náhrada cestovních výdajů za použití hromadné dopravy ve výši 296 Kč.Přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.