7 C 203/2025-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 22 460,09 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z úvěru z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne 16. 10. 2008 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným.2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Z listinných důkazů přiložených k žalobě soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 16. 10. 2008 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru ke kreditní kartě s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou, a to ve výši 10 Kč za každých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru. V bodě 3.1 smlouvy bylo sjednáno, že v případě zesplatnění úvěru se uplatní úroková sazba ve výši 12 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr a další platby měsíčně k datu splatnosti uvedenému na výpisu z kartového účtu, a to tak, že vždy uhradí 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. Žalovaný splátky úvěru řádně nehradil a přípisem ze dne 11. 1. 2025 byl právní předchůdkyní žalobkyně upozorněn, že byl úvěr zesplatněn ke dni10. 1. 2025. Ke dni zesplatnění úvěru činila celková částka 24 380 Kč. Aktuální výše dlužné částky byla zjištěna z „podkladů pre súdne konanie“ předložených žalobkyní, které obsahují přehled čerpání úvěru a jednotlivé splátky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní upomínky ze dne 26. 6. 2025.4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.5. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“) se částí třetí tohoto zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků mimo jiné závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).6. Podle ustanovení § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věty první obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.8. Podle ustanovení § 1 odst. 2 věty 2. obch. zák. nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení (obchodního zákoníku), řeší se podle předpisů práva občanského.9. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.10. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.11. Na základě tvrzení uvedených v žalobě a listin k ní připojených dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 497 obch. zák. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Pohledávka za žalovaným platně přešla na Žalobykni. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.12. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.13. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 899 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 400 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 6 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.14. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.15. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.