7 C 262/2025-21 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 23 460 Kč s příslušenstvím ve formě zčásti kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněných povinností žalované vyplývajících ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovanou dne 23. 5. 2008. Na základě této smlouvy byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaná.Na podkladě žalobních tvrzení a listin k žalobě přiložených dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 23. 5. 2008 řádně uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 20 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 33 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, a to ke dni 9. 10. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno v rámci předžalobní upomínky, která byla žalované odeslána dne 24. 6. 2025.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.Podle § 657 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne 23. 5. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 657 obč. zák. a jemu následující, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním. Žalovaná však sjednané podmínky smlouvy o půjčce porušila, zejména tím, že poskytnuté finanční prostředky nesplatila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou na žalobkyni platně přešla smlouvou o postoupení pohledávek. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud ze žalovanou nezpochybněných tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů a žalobkyni přiznal částku 15 430,42 Kč, která představují rozdíl mezi právní předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutými finančními prostředky a výší úhrad ze strany žalované.Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná ocitla vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitých závazků, vzniklo žalobkyni dle § 517 obč. zák. právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění. Žalobkyně přitom požadovala úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované (tj. od 30. 5. 2009), kdy úroky byly částečně kapitalizovány k datu 21. 7. 2024. Rovněž v části týkající se zákonných úroků z prodlení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 400 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 6 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.