14 C 153/2021-21 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 22.667 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 16.307,96 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p. a. od 19. 12. 2020 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná dne 24. 1. 2007 uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce č. 315224348, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 35.000 Kč, které převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit i souhrnný poplatek ve výši 24.360 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti formou 53 týdenních splátek po 1.120 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 18. 10. 2011. Ke dni 24. 6. 2012 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 13.364,98 Kč a dlužný poplatek částku 9.302,02 Kč. Žalovaná na tuto dlužnou částku ničeho nezaplatila. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalované oznámeno písemně. Platbu dlužné částky žalovaná neprovedla, ač k tomu byla vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalované. K jednání dne 13. 12. 2021 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ač jí bylo předvolání se žalobou doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 22. 11. 2021. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádné námitky nevznesla. 3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o půjčce ze dne 23. 1. 2007, včetně smluvních podmínek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, včetně podacího lístku ze dne 1. 2. 2021, předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2021, včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2021. <i>4. S ohledem na dobu uzavření smlouvy je nutno ve věci aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> 5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 23. 1. 2007 byla uzavřena smlouva o půjčce mezi věřitelem - [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem - žalovanou. Žalovaná je ve smlouvě identifikována uvedením jména, příjmení, místa bydliště a rodného čísla. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 35.000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem. Žalovaná se zavázala spolu s půjčenou částkou vrátit i poplatek ve výši 24.360 Kč, celkem tedy 59.360 Kč. Tato částka měla být zaplacena v 53 týdenních splátkách po 1.120 Kč. Dle žalobce žalovaná nesplácela dluh řádně a včas, nezaplatila částku 22.667 Kč. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedla ve větším rozsahu, než je tvrzeno žalobcem. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobci. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 bylo žalované odesláno na adresu odlišnou od smlouvy i od adresy trvalého pobytu. Soud proto nemá za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalované před podáním žaloby řádně oznámeno. Žalovaná by se tak mohla zprostit povinnosti plnit žalobci prokázáním toho, že závazek byl splněn namísto postupníka postupiteli. Žalovaná takovou skutečnost netvrdila a neprokazovala. 7. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o půjčce, kterou je nutno hodnotit jako spotřebitelskou smlouvu, půjčku ve výši 35.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 24.360 Kč. Výše poplatku byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem a žalovaná si byla vědoma, jakou celkovou částku bude povinna zaplatit a za těchto podmínek se rozhodla smlouvu uzavřít. Žalovaná neprokázala splnění povinnosti dlužníka vrátit půjčenou částku a zaplatit úroky (poplatek). Žalobce se stal ve věci aktivně legitimovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je co do žalované částky důvodná. Ze sjednané částky 59.360 Kč nebylo zaplaceno 22.667 Kč. Námitka promlčení nebyla žalovanou během řízení vznesena. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22.667 Kč. 8. Z dlužné částky žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení, který byl kapitalizován do dne postoupení pohledávky částkou 16.307,96 Kč a od následujícího dne do zaplacení požadován ve výši 7,75 % ročně. I v tomto rozsahu je žaloba dle § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. z větší části důvodná. Žalovaná nezaplatila splátky ve sjednané lhůtě splatnosti, dostala se do prodlení, proto je povinna žalobci platit zákonný úrok z prodlení. Jeho výše se opírá o výši repo sazby zvýšené o sedm procentní bodů, platné v době počátku prodlení. Dle výpočtu provedeného programem ISAS (tj. informační systém administrativy soudů) činí kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 22.667 Kč při sazbě 7,75 % p. a. za požadované období od 26. 10. 2011 do 18. 12. 2020 částku 16.084,50 Kč. Co do kapitalizovaného úroku z prodlení bylo proto žalobě vyhověno v tomto rozsahu a co do částky 223,46 Kč byla žaloba zamítnuta. Od 19. 12. 2020 byl úrok z prodlení přiznán zákonnou procentní sazbou. 9. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do jistiny, od které se odvíjí výše nákladů řízení. Úspěch měl i co do větší části úroku z prodlení, neúspěšný byl pouze v nepatrné části co do kapitalizovaného úroku z prodlení. Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalované na adresu trvalého pobytu výzvu k plnění dle § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 907 Kč za zaplacený soudní poplatek, částku 200 Kč jako paušální náhradu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony po 100 Kč (předžalobní upomínka, sepis žaloby) ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 42 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci celkové náklady řízení ve výši 1.149 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. Ostatní náklady za právní zastoupení nepovažuje soud za účelně vynaložené, neboť žalobce hromadně vymáhá postoupené pohledávky ve velkém množství případů. Lze tak konstatovat, že jádrem podnikatelské činnosti žalobce je nákup a vymáhání pohledávek. Dle názoru soudu nelze přiznat náhradu nákladů řízení za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za řízení, v nichž jsou takovéto pohledávky uplatněny, pokud řízení probíhá obvyklým a předvídatelným způsobem, jelikož žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu činnosti. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 887/2016 ze dne 10. 11. 2016 konstatoval, že„ účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník, jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 - § 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku, jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje, by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník.“ Ústavní soud ČR v nálezu I ÚS 988/2012 ze dne 25. 7. 2012 konstatoval, že„ pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty).“ S ohledem na výše uvedené soud nepovažoval náklady říze