19 C 113/2020-119 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 3. 2020 domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen [anonymizováno]) uzavřel se žalovaným dne 18. 6. 2019 smlouvu o úvěru (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě smlouvy poskytla [anonymizováno] žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 8,7 % ročně a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku [anonymizováno]. Ve smlouvě bylo sjednáno, že právní předchůdce žalobce je oprávněn připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Ve smlouvě bylo dále sjednáno pro případ žalovaného prodlení s úhradou jakékoli splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku povinnost žalovaného platit z nesplacených částek zákonný úrok z prodlení a náklady spojené se správou úvěru v prodlení dle aktuálního Sazebníku [anonymizováno]. Ve smlouvě bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobce - [anonymizováno] prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný mj. dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto [anonymizováno] využila svého oprávnění ze smlouvy a úvěr s účinností ke dni 1. 12. 2019 zesplatnila a vzniklo jí tak právo požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých jeho závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 1. 12. 2019, ve kterém byl současně vyzván k úhradě dlužných částek, avšak bezvýsledně. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 s účinností ke dni 1. 2. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 2. 2020. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení 1. 2. 2020 celkem 320.866,70 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 307.847,98 Kč, úroku z úvěru ve výši 4.612,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 5.546,32 Kč, poplatků (cen) ve výši 2.860 Kč. Jistina pohledávky 312.460,38 Kč se skládá z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 307.847,98 Kč a připsaných úroků úvěru ve výši 4.612,40 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. V souladu se smlouvou žalobce dále žádá zaplacení úroků z úvěru ve výši 8,7% p.a. z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 4.612,40 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 8,7 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 307.847,98 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky ve výši 315.320,38 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 312.460,38 Kč a poplatků (cen) ve výši 2.860 Kč, od 2. 2. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 27. 2. 2020, avšak bezvýsledně. 2. K námitkám žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] splnila svou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě informací získaných od žalovaného z žádosti o úvěr, kde žalovaný prohlásil, že všechny jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné. Současně žalovaný byl již před podáním žádosti o úvěr klientem [anonymizováno], u které měl veden bankovní účet, proto [anonymizováno] měla dostatek informací posoudit z jeho pohybů na účtu jeho úvěruschopnost, kterou posoudila kladně. Skutečnost, že žalovaný neměl povolen pobyt na území ČR pro celou dobu, po kterou měl trvat právní poměr z úvěrové smlouvy, nemá vliv na úvěruschopnost žalovaného, neboť ten mohl své závazky plnit i mimo území ČR. Žalovaný byl dle podkladů [anonymizováno] zajištěných před poskytnutím úvěru schopný splácet splátky ve výši cca 4.000 Kč měsíčně. 3. Žalovaný se k žalobě prostřednictvím soudem ustanovené opatrovnice vyjádřil následovně. Žalovaný nepopírá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 18. 6. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč a úvěr měl být splacen ve splátkách po 4.056 Kč do 20. 6. 2028 při jeho řádném splácení. Žalovaný měl v ČR povolen dlouhodobý pobyt od 22. 10. 2018 do 29. 9. 2019, kdy došlo k zániku zaměstnanecké karty. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že ani v případě, kdy by žalovaný setrval v ČR na základě povolení k pobytu do 21. 10. 2020, jak uvedl a v případě, že by po celou dobu řádně splácel, nebyla by ani v takovém případě poskytnutá částka splacena. Z návrhu podaného žalobcem navíc vyplývá, že žalovaný žádnou splátku neuhradil. Dle žalovaného nebylo žádným způsobem prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy splnil povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, řádně a s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Za řádné posouzení nelze považovat pouhé prohlášení či tvrzení nijak nedoložená žalovaným. Žalovaný má za to, že právě z tohoto důvodu je smlouva dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaný poukázal na rozhodnutí NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž mimo jiné Nejvyšší soud uvádí, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale chrání i pozici věřitelů samých, neboť takové posouzení riziko věřitelů snižuje. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Poskytovatel úvěru v důsledku této povinnosti rovněž nese důkazní břemeno. V daném případě žalobce neprokazuje, že úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele byla skutečně zjišťována a reálně posuzována, a to zvláště za situace, kdy se jedná o občana jiného státu, který má v České republice omezené povolení k pobytu, jehož lhůta vyprší o mnoho let dříve, než nastane splatnost poskytnutého úvěru. Pokud žalobce odkazuje na to, že žalovaný byl klientem [anonymizováno] před poskytnutím úvěru, měl u ní veden bankovní účet a ta tudíž měla informace o jeho finanční situaci, pak žalovaný namítá, že z výpisů z tohoto účtu vyplývá, že žalovaný před poskytnutím úvěru neměl žádné finanční rezervy a jeho průměrný měsíční příjem ze zaměstnání činil 11.072,33 Kč a jeho příjmy před poskytnutím úvěru odpovídaly v podstatě jeho výdajům. Z výše uvedeného je zřejmé, že poskytnutí úvěru žalovanému bylo ze strany [anonymizováno] nepřiměřené riziko plynoucí z nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný tak na základě neplatné smlouvy převzal od právního předchůdce žalobce částku 300.000 Kč, takže získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který je povinen vydat. Žalovanému tedy vzniká povinnost vrátit částku, kterou převzal, nevzniká mu však žádná povinnost platit smluvní úrok sjednaný v neplatné smlouvě. Žalovaný navrhl přiznání částky 300.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a ve zbytku zamítnutí žaloby. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená shora, tedy že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] ([anonymizováno]) a žalovaným byla dne 18. 6. 20219 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 300.000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 8,70 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr ve splátkách po 4.056 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 22. 7. 2019. V čl. 3 smlouvy bylo sjednáno, že úroky z úvěru se stávají součástí jistiny. V čl. 7 smlouvy bylo sjednáno pojištění proti neschopnosti splácet s pojistným ve výši ke dni uzavření smlouvy 263 Kč měsíčně. Pro případ prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek byla v čl. 8 a 8.2 smlouvy sjednána možnost zepslatnění úvěru. Žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy, zejména hradit sjednané splátky úvěru, řádně a včas, neuhradil ani jednu splátku, proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění ze smlouvy, dopisem ze dne 1. 12. 2019 prohlásil úvěr za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě celého zůstatku dluhu ve výši 310.953 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 s účinností ke dni 1. 2. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 2. 2020. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení 1. 2. 2020 celkem 320.866,70 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 307.847,98 Kč, úroku z úvěru ve výši 4.