109 C 5/2022-36 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 27. 1. 202 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 814 Kč s příslušenstvím, které je specifikováno ve výroku rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je vlastníkem stavební parcely [číslo] jejíž součástí je dům [adresa] v ulici [ulice] v obci [obec], [katastrální uzemí]. Předchozí vlastník [jméno] [příjmení] uzavřel se žalovanou nájemní smlouvu na užívání bytu [číslo] v 1. nadzemním podlaží předmětného domu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2018. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2018 pod č.j. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o úpadku pronajímatele. V rámci insolvenčního řízení došlo k přímému prodeji nemovitostí a k uzavření kupní smlouvy mezi insolvenčním správcem a žalobcem. Následně na základě návrhu na vklad vlastnického práva ke dni 12. 2. 2019 došlo k převodu vlastnictví nemovitostí na žalobce. Žalobce sdělil tuto skutečnost uživatelům bytů v nemovitostech a upozornil je na povinnost hradit nájemné včetně služeb od 1. 3. 2019 až do vyklizení bytů. Oznámení o změně majitele bytového domu ze dne 21. 3. 2019 žalovaná strana stvrdila svým podpisem. Žalovaná byla povinna hradit měsíčně nájemné ve výši 3 000 Kč a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu ve výši 900 Kč, a to vždy do 20. dne daného kalendářního měsíce, za který se platí. Žalovaná předmětný byt užívala až do dne 13. 5. 2019, kdy byt [číslo] předala žalobci. Žalovaná dluží nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu za měsíc březen 2019 ve výši 3 900 Kč a za měsíc duben 2019 ve výši 3 900 Kč. Žalobce provedl vyúčtování služeb za rok 2019, za který vznikl žalované dluh ve výši 14 Kč. Celkový dluh žalované činí 7 814 Kč. Žalovaná podepsala dne 6. 5. 2019 uznání dluhu, ve kterém uznala svůj dluh na nájemném za měsíce březen a duben 2019. Žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dlužných částek. Žalovaná na výzvu nereagovala a dluh neuhradila. Proto byla podána žaloba v této věci. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřili, i když jim výzva k vyjádření byla doručena dne 30. 3. 2022 (žalobci) respektive dne 11. 4. 2022 (žalované doručeno společně se žalobou na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku postupem dle § 49 odst. 2 o.s.ř.). Souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce je vlastníkem domu [adresa], který je součástí stavební parcely [číslo] v obci a [katastrální uzemí], na základě kupní smlouvy ze dne 5. 2. 2019. Žalobce vlastnictví nabyl od společnosti [právnická osoba], která byla insolvenčním správcem dlužníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. Ten uzavřel dne 1. 1. 2016 se žalovanou smlouvu o nájmu jednotky [číslo] v domě [adresa] na stavební parcele [číslo] v obci a [katastrální uzemí] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2018. Dne 1. 1. 2018 byla dohodnuta výše nájemného na 3 000 Kč měsíčně a zálohy na služby na 900 Kč měsíčně. Žalovaná byt odevzdala žalobci jako pronajímateli dne 13. 5. 2019. Předtím dne 6. 5. 2019 žalovaná písemně uznala dluh na nájemném za březen a duben 2019 ve výši 7 800 Kč. Z vyúčtování úhrad za služby (vodného a stočného) za rok 2019 vyplývá, že žalovaná dluží 14 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 7 814 Kč dopisem žalobce ze dne 14. 5. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 14. 9. 2021. Uvedené skutečnosti soud zjistil z nájemní smlouvy, z výměru nájemného, z kupní smlouvy a z oznámení o změně vlastníka, z vyúčtování služeb za rok 2019, z protokolu o předání bytu, z písemného uznání dluhu a z upomínek o zaplacení. Dle § 2246 odst. 1 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Dle § 2247 odst. 1 až 4 o.z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobce v tomto řízení prokázal, že mezi žalobkyní a jeho právním předchůdcem vznikl nájemní vztah, na jehož základě byla žalovaná oprávněna užívat jednotku [číslo] v domě [adresa] v [obec]. Žalovaná byt vyklidila dne 13. 5. 2019. Již předtím uznala dluh na nájemném za měsíce březen a duben 2019 ve výši 7 800 Kč. Žalovaná dále dluží na vodném a stočném za rok 2019 celkem 14 Kč. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že z dlužné částky 7 814 Kč žalobci cokoliv zaplatila. Soud proto žalobě vyhověl. Z dlužného nájemného byl žalobci přiznán úrok z prodlení podle občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny a nákladů advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobci byla přiznána odměna za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), která z hodnoty předmětu sporu činí 1 500 Kč za úkon, poloviční odměna za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění), a paušální náhrada hotových výloh za tytéž úkony, která činí 300 Kč za úkon. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 4 650 Kč, daň činí 976,50 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 6 626,50 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.