7 C 115/2022-50 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 10. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě (po navýšení úvěru) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 12 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 10. 12. 2021. Žalovaný však úvěr nesplatil. Tato pohledávka pak byla právní předchůdkyní postoupena na žalobkyni. 2. Soud nařídil k projednání věci jednání, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil a ani se z něj neomluvil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Ve věci se nevyjádřil ani písemně. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z 10. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem, společností [právnická osoba], smlouvu o (spotřebitelském) úvěru. Jistina úvěru činila 1 000 Kč s datem splatnosti 10. 12. 2021. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z 11. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný s původním věřitelem změnili ujednání shora uvedené smlouvy o úvěru. Jistina úvěru činila po této změně 2 000 Kč s datem splatnosti 10. 12. 2021. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze 17. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný s původním věřitelem změnili ujednání shora uvedené smlouvy o úvěru. Jistina úvěru činila po této změně 5 000 Kč s datem splatnosti 10. 12. 2021. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z 19. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný s původním věřitelem změnili ujednání shora uvedené smlouvy o úvěru. Jistina úvěru činila po této změně 9 000 Kč s datem splatnosti 10. 12. 2021. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z 19. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný s původním věřitelem změnili ujednání shora uvedené smlouvy o úvěru. Jistina úvěru činila po této změně 12 000 Kč s datem splatnosti 10. 12. 2021. 8. Z výpisů z účtu soud zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut ve splátkách na účet č. [bankovní účet] s tím, že poslední splátka byla převedena na účet žalovaného dne 22. 11. 2021. 9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobkyní ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla žalobkyni postoupena včetně souvisejících práv. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem z 15. 6. 2022 a ve stejný den byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužné částky, což soud zjistil z uvedených listin a přiloženého podacího lístku. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu jako smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 a následující o. z. Žalobkyně prokázala, že původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč poskytl. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutý úvěr splatil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut. 16. Původní věřitel ovšem nesplnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Soud by mohl dovodit, že právní předchůdce žalobkyně náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného, pokud by bylo prokázáno, že ověřené příjmy žalovaného poté, kdy splní závazky související s uspokojováním každodenních potřeb (bydlení apod.), jakož i dalších závazků (např. vyživovací povinnosti), budou dostatečné ke splácení poskytnutého úvěru včetně souvisejících peněžitých závazků (úroky, poplatky apod.). Doklady o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě ověřena, však předloženy nebyly a žalobkyně výslovně uvedla, že k prokázání, že byla dostatečně posouzena úvěruschopnost žalovaného, žádné další důkazy nenavrhuje (resp. jimi nedisponuje). Za těchto okolností lze dovodit, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je neplatnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitel a žalovaným. 17. Žalobkyni proto náleží nárok na vrácení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a z tohoto důvodu soud žalobě v této části vyhověl. 18. Soud naopak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o (nové) době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. 19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení z větší části úspěšná a měla neúspěch pouze v nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH