7 C 37/2022-47 — Okresní soud v Trutnově

Žalobkyně se domáhala vydání shora uvedeného rozsudku s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo 1401111630 ze dne 29. 6. 2019 žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se vedle zapůjčené částky zavázal zaplatit částku 12 000 Kč skládající se z úroku ve výši 3 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Součet těchto částek se žalovaný zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 8. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za dobu trvání smlouvy až do postoupení pohledávky žalobkyni uhradil pouze 5 350 Kč, kdy tato částka byla započtena na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy v částce 3 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost v částce 1 150 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 1 200 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení dosud neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 850 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalobkyně, které byla pohledávka ze shora uvedené smlouvy postoupena, dále požadovala příslušenství tvořené úrokem a úrokem z prodlení. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 29. 6. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách celkem 450 Kč. Podle článku 5.1 písm. a) smlouvy bylo dohodnuto, že v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové dlužné částky vzniká úvěrujícímu právo požadovat mj. úhradu celé dosud nesplacené jistiny. Podle čl. 1 činí úroková sazba 32,15 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Podle čl. 1 se tato smlouva uzavírá na dobu určitou, podle kterého se smlouva uzavírá na dobu 60 týdnů, která se však prodlužuje podle čl. 2 až do dne vypořádání veškerých závazků. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel postoupil smlouvou ze dne 7. 1. 2022 pohledávku za žalovanou žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením z 3. 2. 2022 Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku k němu. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože žalovaná pohledávka jí byla původním věřitelem postoupena. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část částky, kterou se zavázala uhradit, tj. 21 650 Kč. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny splatné 22. 8. 2020 ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky do zaplacení. Ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky do zaplacení je pak žalovaný povinen z dlužné jistiny zaplatit na základě článku 1.4 a 2.6 smlouvy úrok ve výši 24,81 % ročně, kdy žalobkyně by mohla podle smlouvy požadovat i úrok vyšší (32,15 % ročně). Žalobkyně úrok a úrok z prodlení částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (…) Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně zjistila zejména výši příjmu a ověřila existenci pracovního poměru žalovaného z pracovní smlouvy a přehledu příjmů žalovaného, výdaje žalovaného na bydlení zjistila z předložené smlouvy o nájmu, dále zjistila i výši osobních výdajů žalovaného a dospěla k tomu, že rozdíl mezi příjmy a výdaji (disponibilní zůstatek) žalovaného činí měsíčně 10 311 Kč. Tato částka byla při týdenní splátce 450 Kč dostatečná k tomu, aby žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. S tímto závěrem se soud ztotožňuje. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná (a zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 866 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.