9 C 205/2022-75 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 1. 4. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 a její přílohy č. 1 – seznamu pohledávek, uzavřené mezí žalobcem a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO]. Banka uzavřela se žalovaným dne 3. 9. 2019 smlouvu o úvěru č. 231451247. Na základě této smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr 38 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 894,86 Kč, a to počínaje dnem 12. 10. 2019. Anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Byl dohodnut úrok ve výši 15,50 % p. a.. Banka svůj závazek splnila a dne 3. 9. 2019 úvěr žalovanému poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu s Produktovými podmínkami Banky, jež byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr dopisem ze dne 18. 5. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží na jistině částku 37 170,27 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 2 497,31 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách), smluvní poplatky ve výši 1 905 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 4 525,64 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 37 170,27 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 15,50 % p.a. z částky 37 170,27 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný na dluh nic neuhradil ani přes předžalobní upomínku. K výzvě soudu žalobce doplnil skutková tvrzení k tomu, jak byla před uzavřením smlouvy ověřena úvěruschopnost žalovaného. Při schvalování úvěru banka vycházela z údajů poskytnutých klientem v žádosti klienta o [anonymizováno] půjčku ze dne 28. 8. 2019, když klient žádal o úvěr ve výši 50 000 Kč. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti [právnická osoba] a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Hodnocení úvěruschopnosti klienta bylo individuální. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient doložil v potvrzení o výši příjmu; v tomto případě byl použit příjem ve výši 18 238 Kč. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 57 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měl klient v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 10 100,72 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výši měsíčních splátek 2 408 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka žádosti klienta částečně vyhověla a schválila [anonymizováno] půjčku ve výši 38 000 Kč s měsíční splátkou 813,86 Kč. Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 28. 7. 2022 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku a dne 29. 7. 2022 postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu [adresa žalovaného]. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], a žalovaným byla na základě žádosti žalovaného dne 3. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka. V souvislosti s podáním žádosti o poskytnutí úvěru předložil žalovaný potvrzení o výši příjmu, dle kterého činil průměrný čistý měsíční příjem žalobce u [právnická osoba] a. 18 238 Kč. Žalovaný dále uvedl údaje o svých výdajích a nákladech. Na základě smlouvy o úvěru poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 38 000 Kč. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 894,86 Kč splatných vždy do 12. dne v měsíci počínaje dnem 12. 10. 2019. Byl sjednán úrok z úvěru ve výši 15,50 % p. a. V článku 10. smlouvy bylo dohodnuto, že za porušení smlouvy se považuje prodlení se splacením jakékoliv pohledávky banky. Pro tento případ byla banka oprávněna prohlásit dluhy klienta za ihned splatné. Banka oznámila žalovanému dopisem ze dne 20. 5. 2020, že prohlašuje úvěr za splatný kvůli opakovanému porušování smluvních podmínek. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 41 645,62 Kč do 3. 6. 2020. Pohledávka za žalovaným byla ze strany [jméno] [příjmení] [příjmení] postoupena žalobci smlouvou ze dne 16. 9. 2021 O postoupení byl žalovaný vyrozuměn bankou dopisem ze dne 29. 9 2021 a v předžalobní výzvě ze dne 12. 11. 2021. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy o úvěru s přílohami, z oznámení o zesplatnění, ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, z oznámení o postoupení a z předžalobní upomínky. Výše dluhu byla doložena jednotlivými výpisy z úvěrového účtu a platební historií. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud po provedeném dokazování dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože mu sporná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a z výzvy k plnění obsahující oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný se může zprostit povinnosti splnit dluh prokázáním toho, že závazek neexistuje, případně že byl splněn namísto postupníka postupiteli. Žalovaný takové skutečnosti netvrdil ani neprokázal. Bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jakož i čerpání úvěru. Dle soudu žalobce prokázal i to, že před uzavřením smlouvy náležitě ověřil úvěruschopnost žalovaného, když ověřil výši příjmů žalovaného. Současně vycházel z porovnání příjmů žalovaného a výše splátek sjednaného úvěru. Nelze tak dovozovat, že by smlouva byla neplatná pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru ověřit úvěruschopnost klienta (viz § 86 a § 87 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena platební historií a výpisy z účtu. Žalovaný byl v řízení nečinný, existenci dluhu ani jeho výši nesporoval. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobci byl přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a sjednaný obchodní úrok z úvěru za dobu do zaplacení dluhu. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 1 564 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti