9 C 289/2022-37 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 20. 6. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 11. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 29. 10. 2019 úvěr ve výši 5 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 29. 12. 2019. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 500 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 158,82 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tím žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 29. 10. 2019. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobce, ale přesto nebyl žalovanou uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy k plnění. K výzvě soudu doplnil žalobce skutková tvrzení k tomu, jakým způsobem byla původním věřitelem ověřena úvěruschopnost žalované. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřili, i když jim výzva k vyjádření byla doručena dne 31. 8. 2022 (žalobci) respektive dne 12. 9. 2022 (žalované doručeno společně se žalobou na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř.). Souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO], jako zapůjčitelem a žalovanou jako klientkou byla dne 29. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 500 Kč. Předmětná částka byla poukázána na účet označený žalovanou dne 29. 10. 2019. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 29. 12. 2019. Současně se zavázala zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru 2 158,82 Kč Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku způsobem, který byl upraven v obchodních podmínkách. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno] (pod záštitou společnosti [právnická osoba]) a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze všeobecných obchodních podmínek, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z výpisu účtu dokladujícího poukázání částky 5 500 Kč na účet označený žalovanou. Smlouvou ze dne 19. 11. 2021 byla mj. i pohledávka za žalovanou postoupena původní věřitelem žalobci. Dopisem ze dne 6. 2. 2022 oznámila společnost [právnická osoba] žalované, že pohledávka vzniklá na základě výše uvedené smlouvy v celkové výši 8 083,72 Kč byla postoupena žalobci. Předžalobní upomínkou z téhož dne byla žalovaná rovněž vyzvána k zaplacení dluhu. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. Smlouva mezi účastníky je tzv. spotřebitelskou smlouvou. Úvěrující [právnická osoba], smlouvu uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná smlouvu uzavírala jako nepodnikající fyzická osoba. Proto je třeba na smluvní vztah účastníků aplikovat rovněž ustanovení § 1810 a následujících o. z. Mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tato byla uzavřena v souladu s výše citovaným ustanovením § 2395 o. z. Dle soudu původní věřitel náležitě ověřil úvěruschopnost žalované. Bylo prokázáno, že původní věřitel žalované částku 5 500 Kč jako předmět úvěru poukázal na její účet. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci jistinu a tzv. poplatek, který byl sjednán pevnou částkou (2 158,82 Kč). Zčásti jde o sjednání úroku v souladu s platným ust. § 2392 o. z., ve zbývající části o sjednání poplatků za specifické činnosti věřitele (vedení úvěrového účtu atd.). Sjednání takových poplatků dle soudu neodporuje platné právní úpravě. Celková výše poplatku se při sjednané lhůtě splacení může jevit jako nepřiměřeně vysoká. Na straně druhé výše poplatku byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaná si tak musela být bez jakýchkoliv pochybností vědoma, jakou celkovou částku bude povinna věřiteli na základě smlouvy vrátit. Bylo pouze věcí žalované, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Soud tudíž neshledal důvod, proč by na částku 7 158,82 Kč neměl mít věřitel nárok. Soud tudíž dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení dlužné jistiny a poplatku je oprávněný. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že žalobci z uvedených částek cokoliv zaplatila. Soud proto žalobci přiznal částku 7 158,