9 C 87/2022-20 — Okresní soud v Trutnově

Návrhem podaným dne 23. 1. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedených částek s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 20. 7. 2020 mezi žalovanou v postavení vydlužitele a žalobcem v postavení zapůjčitele, byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila 4 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření smlouvy učiněná žalovanou vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované schválena a potvrzena žalobcem formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl také unikátní číselný kód, po jehož zadání žalovanou do systému žalobce byly žalované finanční prostředky převedeny na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala splatit žalobci poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě měla žalovaná splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěr neuhradila nic, došlo dne 21. 10. 2020 k zesplatnění úvěru. Ve smyslu ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, je právem žalobce požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády České republiky č. 351/2013 Sb., v platném znění. S odkazem na ustanovení čl. VI. smlouvy má žalobce právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta od 22. 10. 2020 do 21. 1. 2022 ve výši 0,1 % z částky 4 000 Kč činí celkem 1828 Kč. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřili, i když jim výzva k vyjádření byla doručena dne 7. 4. 2022 (žalobci) respektive dne 22. 4. 2022 (žalované doručeno společně se žalobou na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř.). Souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientkou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč. Předmětná částka byla poukázána na účet označený žalovanou dne 20. 7. 2020. Před uzavřením smlouvy žalobce náležitě ověřil úvěruschopnost žalované, která doložila doklady o pobíraných dávkách státní sociální podpory a o výši těchto dávek (rodičovský příspěvek a přídavky na děti ve výši 10 500 Kč). Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že měla uhradit úrok ve výši 25 % měsíčně za období od předcházejícího dne splatnosti. Zbývající část dluhu měla být splacena nejpozději ke dni ukončení účinnosti smlouvy. Ta byla uzavřena na dobu neurčitou. V článku 6.1 smlouvy bylo dohodnuto, že pokud klient nezaplatí jakoukoli ze splátek úvěru v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinen zaplatit věřiteli smluvní okutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku způsobem, který byl upraven v obchodních podmínkách. Dopisem ze dne 21. 10. 2020 oznámil žalobce žalované, že došlo k zesplatnění úvěru ke dni 21. 10. 2020. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 9 516 Kč nejpozději do 5 dnů. Žalovaná byla dále vyzvána k plnění předžalobní upomínkou ze dne 2. 11. 2021. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z výpisu z účtu dokladujícího poukázání částky 4 000 Kč na účet označený žalovanou, z dokladů o ověření úvěruschopnosti žalované, z oznámení o zesplatnění a z předžalobní upomínky. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Tato byla uzavřena v souladu s výše citovaným ustanovením § 2395 o.z. Před uzavřením smlouvy žalobce náležitě ověřil úvěruschopnost žalované, jak bylo jeho povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobce žalované částku 4 000 Kč jako předmět úvěru poukázal na jí označený účet. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, žalovaná se zavázala měsíčně splácet sjednané úroky. Protože žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila, přistoupil žalobce dne 21. 10. 2020 k zesplatnění úvěru. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že žalobci z poskytnuté částky cokoliv zaplatila. Soud proto žalobci přiznal částku 4 000 Kč. Z této částky byl žalobci přiznán rovněž úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti. Dále byla žalobci přiznána rovněž smluvní pokuta, jejíž výše nepřekračuje limity stanovené v § 122 odst. 2, 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud žalobci přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) ve výši 1 500 Kč za úkon (§ 7 vyhlášky) a náhradu výloh za tyto úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 5 800 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.