14 C 315/2023-62 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou na ochranu držby datovanou 26. 10. 2023, která byla původně založena v rámci odvolacího řízení vedeného pod sp. zn. 26 Co 230/2023 do spisu zdejšího soudu sp. zn. 19 C 87/2023 a následně dne 7. 11. 2023 doručena zdejšímu soudu, se žalobkyně domáhá, aby žalovaným č. 1 a 4 byly uloženy povinnosti uvedené ve výroku I. tohoto usnesení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně užívá, a to nikoliv výlučně, nemovité věci na základě smlouvy o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998. Žalovaní jsou s touto skutečností obeznámeni, o čemž svědčí písemný záznam ze dne 29. 11. 2019, který je založen v insolvenčním rejstříku [insolvenční spisová značka] na čísle listu B - 456 a v insolvenčním rejstříku [insolvenční spisová značka] na čísle listu B – 387. Na základě smlouvy o rodinném majetkovém sdružení ze dne 10. 6. 1998 je žalobkyně oprávněnou uživatelkou nemovitostí, které jsou ve vlastnictví žalovaných č. 1 a 2, vůči kterým jsou vedena uvedená insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze. V těchto řízeních opakovaně dochází k neoprávněným a bezdůvodným pokusům převzít nemovitosti ze strany třetích osob, zejména ze strany žalovaných. Ti byli účastníky řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 87/2023, tudíž jsou s výše uvedenými skutečnostmi obeznámeni. Zcela novou okolností je skutečnost, že dne 5. 10. 2023 obdržel obecný zmocněnec žalobkyně výzvu žalované č. 3 ze dne 22. 9. 2023 a rovněž výzvu žalované č. 4 adresovanou žalobkyni k vyklizení a předání nemovitostí, a to dne 31. 10. 2023. Z uvedených výzev žalovaných č. 3 a 4 je zřejmé, že jde o další pokus zmocnit se nemovitosti, k níž má žalobkyně právo držby a kterou považuje za své obydlí ve smyslu § 178 tr. zák., neboť jde o objekt určený k bydlení, dále pak proto, že má v předmětné nemovitosti uloženy osobní věci. Proto je přesvědčena, že je oprávněna podat opětovně žalobu na ochranu její držby směřující k uložení povinnosti zdržet se všech úkonů, kterými by nemovitosti přešly do dispozice další osoby. Žalobkyně jako oprávněná z požívacího práva nemá žádnou povinnost umožnit komukoliv jinému nakládání s nemovitostmi, k níž má samostatné právo, jehož ochrana je garantována ustanovením čl. 12 Listiny základních práv a svobod, které zapovídá vstup do obydlí jiného nebo setrvávání v něm bez dovolení. Žalobkyně není účastníkem insolvenčních řízení ani dlužníkem věřitelů, kteří přihlásili pohledávky vůči vlastníkům nemovitostí, a proto jí nemůže být, a to ani zprostředkovaně, ukládána povinnost spočívající v omezení, popřípadě vzdání se práva držby jinak než pravomocným rozhodnutím soudu. Dne 31. 10. 2023 má dojít na místě samém ke změnám v dispozici s nemovitostí, tím by došlo k porušení práva žalobkyně držet a vlastnit majetek a práva držby prostoru považovaného za své obydlí. Výzvy byly žalobkyni doručeny 5. 10. 2023, lhůta k podání žaloby na ochranu držby je dodržena. Žaloba je důvodná a žalobkyně se opírá o přípis Krajského soudu v Praze, kterým reagoval na výzvu zástupce věřitelů ze dne 14. 2. 2023. 2. S ohledem na lhůtu pro rozhodnutí ve věci byla žaloba zaslána žalovaným k vyjádření do 3 dnů. Do doby stanovené pro rozhodnutí ve věci nebylo vykázáno doručení žaloby žalovaným č. 1 a č. 2, kteří se k žalobě nevyjádřili. 3. Žalovaný č. 3 navrhl zamítnutí žaloby. K odůvodnění svého stanoviska uvedl, že poslední úpadek dlužníka [celé jméno žalovaného] byl zjištěn dne 19. listopadu 2018 a žalovaný č. 3 je od 14. února 2019 insolvenčním správcem tohoto dlužníka. Poslední úpadek dlužnice [celé jméno žalované] byl zjištěn dne 15. listopadu 2018 a žalovaný č. 4 je od 25. června 2020 insolvenčním správcem této dlužnice. Tvrzená držba žalobkyně nebyla existentní, nebyla žádným způsobem prokázána. Předložená Smlouva o [anonymizována dvě slova] takovým důkazem není, faktická držba nemovitostí žalobkyní v poslední době z ní nijak nevyplývá. Tvrzení držby ze strany žalobkyně, která je dcerou dlužníků, je pouze dalším z mnoha obstrukčních (tj. protiprávních) kroků, které dlužníci a s nimi spřízněné osoby činí za účelem zmaření účelu insolvenčních řízení. Žalovaný č. 3 namítl překážku litispendence, neboť žalobkyně již dříve zahájila spor ve stejné věci u stejného soudu (sp. zn. 19 C 87/2023). Žalobkyně sice dne 16. října 2023 vzala žalobu zpět, nicméně toto řízení nebylo v době podání žaloby a není dodnes pravomocně skončeno. Žaloba byla rovněž podána opožděně. Smlouva o [anonymizována dvě slova] ze dne 10. 6. 1998 nebyla uzavřena, neexistovala, neexistuje, a pokud by snad existovala, tak je absolutně neplatná. Žalovaní nemohli úspěšně podat odpůrčí žaloby, kterými by odporovali Smlouvě o [anonymizována dvě slova], neboť smlouva neexistuje, případně je absolutně neplatná. Podíly o velikosti ideální poloviny jsou zapsány v majetkové podstatě obou dlužníků. Svémocné rušení držby ze strany žalovaných č. 3 a 4 není dáno, nebylo a ani nemohlo být žádným způsobem prokázáno. Žalovaní č. 3 a 4 neruší držbu nemovitostí svémocně, když mají dispoziční právo k převzetí a správě nemovitostí. Ust. § 225 odst. 4 a 5 IZ se týká nakládání s majetkem dlužníků, nikoli převzetí majetku dlužníků insolvenčními správci do správy. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 6097/2017 ze dne 25. 1. 2018„ …Již v R 27/2003 Nejvyšší soud uzavřel, že správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a používat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Tento závěr je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu závěrem letitým a ustáleným.“ a„ Nejvyšší soud tudíž i pro poměry insolvenčního zákona uzavírá, že na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka. Je-li osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 písm. c/ insolvenčního zákona), je insolvenční správce i v průběhu sporu o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet, užívat a požívat jeho plody a užitky (například jej pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je (insolvenční) dlužník vlastníkem takového majetku.“ Převzetí a správa nemovitostí ve prospěch majetkové podstaty jsou jejich zákonná oprávnění a zároveň povinnosti. Dne 31. října 2023 došlo k sice nedobrovolnému, ale nikoli násilnému převzetí nemovitostí do držby žalovaných č. 3 a 4, když byly vyměněny zámky. Ke změně držby nedošlo svémocně, nýbrž zcela oprávněně. Nemovitosti byly a jsou rekreačním objektem, nikoli obydlím. V době převzetí nemovitostí dne 31. října 2023 v nemovitostech nikdo nepřebýval ani nebydlel. K tvrzení žalobkyně, že má v nemovitostech dosud uloženy věci, žalovaný č. 3 uvedl, že žalobkyni v dostatečném předstihu vyrozuměl o tom, že bude dne 31. října 2023 nemovitosti přebírat. Žalovaný [číslo] přítomného zástupce žalobkyně na místě vyzval ke sdělení, jaké věci patří žalobkyni, žádné takové věci však tento zástupce neoznačil. Žalobkyně měla možnost si své věci odvézt v době přede dnem 31. října 2023 a po dohodě se žalovanými č. 3 a 4 si je může případně odvézt i nyní. 4. Žalovaný č. 4 rovněž navrhl zamítnutí žaloby s tím, že argumentace žalobkyně nemůže obstát, neboť v předmětné věci jde o návrh, aby soud poskytl ochranu tvrzené rušené držby žalobkyně, která má být ze strany žalovaných svémocně rušena. Žalovaní č. 3 a 4 jsou insolvenčními správci dlužníků, kteří jsou výlučnými vlastníky nemovitostí a na jejichž majetek byl prohlášen konkurs a dispoziční oprávnění k jejich majetku tak přešlo na žalované č. 3 a 4. Úkonem, v němž žalobkyně spatřuje rušení jí tvrzené držby (tj. převzetí předmětné nemovitosti), plní žalovaní svoji zákonnou povinnost insolvenčních správců ujmout se majetku náležejícího do dlužníkovy majetkové podstaty. V tomto jednání tedy nelze spatřovat neoprávněné rušení tvrzené držby žalobkyně. Žalovaní plní své zákonné povinnosti vyplývající jim ze zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Obdobná věc byla mezi stejnými účastníky nadepsaným soudem projednávána pod sp. zn. 19 C 87/2023. V tomto řízení byla žalobkyně neúspěšná, těsně před jednáním odvolacího soudu vzala svou žalobu zpět, s čímž žalovaní souhlasili. Opakované podání žaloby tak žalovaný č. 4 považuje za šikanózní jednání, které má bránit řádnému průběhu insolvenčního řízení, a zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně. Žaloba je dalším pokusem dlužníků a jím spřízněné osoby o obstrukční jednání a zjevné zneužití procesního práva, kterému soudy nemohou poskytnout právní ochranu. 5. Soud se nejprve zabýval námitkou překážky řízení zahájeného (litispendence) vznesenou žalovaným č. 3 s odkazem na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 87/2023. Dle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Z evidenčních pomůcek soudu je zřejmé, že uvedené řízení zahájené návrhem žalobkyně (žaloba na ochranu drž