14 C 66/2017-678 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 3. 2017 se žalobce domáhal vypořádání společného jmění účastníků, do kterého zahrnoval nemovitosti p. č. [rok], p. č. [rok], st. p. [číslo], jehož součástí je stavba domu [adresa], vše v obci a k. ú. [obec]. Dále se domáhal vypořádání pohledávky rodičů žalobce z titulu investic do těchto nemovitostí. K odůvodnění žaloby uvedl, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu čj. 6 C 20/2015 ze dne 20. 10. 2015, který nabyl právní moci. Tím zaniklo i společné jmění účastníků, o jehož vypořádání nejsou účastníci schopni se dohodnout. Pod sp. zn. 19 C 180/2015 je u soudu veden spor o určení, zda předmětné nemovitosti spadají do společného jmění účastníků. Nemovitosti byly získány za trvání manželství za prostředky ze společného jmění. Za tyto prostředky byly za trvání manželství nemovitosti dále rozšiřovány a udržovány. Na základě neplatných právních úkonů došlo k tomuto majetku k zúžení SJM a výlučné vlastnictví k těmto nemovitostem bylo v katastru nemovitostí zapsáno na žalovanou. Podle žalobce nemovitosti náleží do společného jmění. Pokud by se jednalo o výlučný majetek žalované, náležel by k vypořádání vnos ze společných prostředků na výlučný majetek žalované ve výši 100 % hodnoty nemovitostí, protože celá nemovitost byla vystavěna z prostředků SJM (když se nepočítá práce a prostředky rodičů žalobce). Dle § 742 o. z. by vnos měl být vypořádán v aktuálních cenách celého majetku. Na výstavbě společných nemovitostí se aktivně podíleli rodiče žalobce, kteří požadují vrácení svých investic z úspor ve výši cca 200.000 Kč a ocenění své práce za celé období. V průběhu řízení žalobce do vypořádání navrhl movité věci dle podání čl. 177-178, čl. 342-346 s tím, že věci jsou v držení žalované. 2. Žalovaná trvala na tom, že nemovitosti, které byly předmětem dohody účastníků o zúžení společného jmění, jsou v jejím výlučném vlastnictví. Vypořádat je možno pouze vnosy ze společného jmění, které byly do nemovitostí investovány po zúžení společného jmění. Nesouhlasila s tvrzením, že odvezla movité věci patřící do společného jmění, uvedla, že opustila společnou domácnost před rozvodem manželství a odvezla si pouze nezbytné osobní věci a osobní věci syna. Část věcí je součástí domu a pozemku a jsou tak ve výlučném vlastnictví žalované. Navrhla, aby byly vypořádány movité věci (čl. 226-230, 244-263) a pozemky p. č. [rok] a p. č. [rok]. 3. V průběhu řízení došlo ke zpětvzetí žaloby a vzájemné žaloby ohledně pozemků p. č. [rok] a p. č. [rok] (čl. 416, 481, 623) ohledně všech movitých věcí a ohledně pohledávky rodičů žalobce. V rozsahu, ve kterém byly žaloba a vzájemná žaloba vzaty zpět, bylo řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno usneseními čj. 14 C 66/2017-419 ze dne 22. 7. 2019, čj. 14 C 66/2017-483 ze dne 18. 5. 2020 a čj. 14 C 66/2017-624 ze dne 24. 10. 2022. 4. Po částečných zpětvzetích zůstaly předmětem vypořádání nemovitosti p. č. [rok], a st. p. [číslo], jehož součástí je stavba domu [adresa], vše v obci a k. ú. [obec], respektive investice do těchto nemovitostí. 5. Žalobce s ohledem na pravomocné rozhodnutí ve věci 19 C 180/2015 v průběhu řízení uvedl, že sice došlo k vyloučení nemovitostí ze společného jmění, ale nedošlo k jejich vypořádání. V rozsudku zdejšího soudu čj. 8 C 149/2016-90 ze dne 5. 11. 2018 je odkazováno na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2017 ve věci sp. zn. 22 Cdo 5905/2016, podle něhož v případě částečné dohody o vypořádání se na tzv. vypořádací podíl nevtahuje § 150 odst. 4 obč. zák., neuplatní se tedy zákonná domněnka vypořádání. Žalovaný (ve věci 8 C 149/2016) má nárok na řádný vypořádací podíl – ½ hodnoty nemovitosti. Žalobce proto s poukazem na § 13 o. z. navrhoval, aby byla vypořádána celá hodnota předmětných nemovitostí a soud vycházel z aktuálního odhadu ceny nemovitostí. 6. Žalovaná setrvala na tom, že v souvislosti s dohodou o zúžení společného jmění mezi účastníky došlo i k dohodě o vypořádání nemovitostí. Je tak možno vypořádat pouze prokázané vnosy učiněné po zúžení společného jmění ze společného jmění do výlučného majetku žalované, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 22 Cdo 4341/2015. Žalobce odvezl kuchyňskou linku a tepelné čerpadlo k bazénu, proto od částky stanovené znalcem je třeba odečíst náklady na tyto položky. Co se týče vnosů do zahradního domku, tento sice fakticky existoval, ale stavba nebyla povolena, nebyla zapsána na listu vlastnictví. Dále by soud měl zohlednit plnění ze strany žalované, která byla obdarována svou matkou částkou 150.000 Kč a tuto částku od vnosů odečíst. 7. Ve věci byly provedeny listinné důkazy spisy zdejšího soudu sp. zn. 6 C 20/2015 a sp. zn. 19 C 180/2015, výpisem z katastru nemovitostí – listem vlastnictví č. 1926, kupní smlouvou ze dne 11. 9. 2019, přípisy právního zástupce žalobce ohledně vypořádání společného jmění, přípisy právních zástupců žalované ohledně vypořádání společného jmění, nepodepsaným návrhem dohody o vypořádání společného jmění, notářským zápisem NZ 167/97 ze dne 18. 8. 1997, notářským zápisem NZ 41/99 ze dne 17. 2. 1999 s rozhodnutím o povolení vkladu dne 22. 5. 2020, notářským zápisem NZ 137/ 2000 ze dne 27. 6. 2000, spisem [stát. instituce] nad [příjmení] ohledně výstavby rodinného domu [adresa], včetně kolaudačního rozhodnutí ze dne 30. 9. 1999, a ohledně přístavby rodinného domu [adresa], včetně kolaudačního rozhodnutí ze dne 24. 11. 2003, fakturami čl. 120-124, [číslo], [číslo], montážním a dodacím listem bazénu, zprávou [stát. instituce] nad [příjmení] (čl. 647), kupní smlouvou ohledně st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba [adresa], a p. p. [rok] ze dne 10. 6. 2020, rozsudkem zdejšího soudu čj. 8 C 149/2016-90 ze dne 5. 11. 2018, potvrzením [jméno] [příjmení]. Dále byl proveden důkaz znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce] a výslechem tohoto znalce. Dále byly provedeny důkazy výslechem svědkyň [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. 8. Soud v rozsudku blíže neuvádí a nehodnotí důkazy, které byly provedeny k položkám, ohledně kterých bylo řízení pravomocně zastaveno. 9. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 6 C 20/2015 bylo zjištěno, že dne 5. 3. 2015 podala manželka návrh na rozvod manželství účastníků s tím, že od léta 2014 nežijí manželé ve společné domácnosti. Rozsudkem čj. 6 C 20/2015-74 ze dne 20. 10. 2015, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2015, bylo manželství účastníků uzavřené 26. 9. 1987 rozvedeno postupem dle § 755 odst. 1 občanského zákoníku. 10. Z korespondence mezi právními zástupci účastníků bylo zjištěno, že vedli jednání o vypořádání společného jmění účastníků, ke konkrétní dohodě nedospěli, návrh písemné dohody o vypořádání společného jmění není účastníky podepsán. 11. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 19 C 180/2015 bylo zjištěno, že dne 15. 9. 2015 podal žalobce u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhal, aby bylo určeno, že nemovitosti p. p. č. [rok], p. p. č. [rok] a st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba domu [adresa], náleží do společného jmění účastníků. K odůvodnění uvedl, že nemovitosti účastníci nabyli za trvání manželství ze společných prostředků. Na základě neplatných úkonů byla do katastru nemovitostí zapsána jako výlučná vlastnice žalovaná, která odmítá v katastru nemovitostí uvést do souladu faktický a právní stav. Účastníci nejprve zakoupili dne 22. 3. 1994 nemovitosti v obci a k. ú. [anonymizováno]. Následně se dohodli, že postaví dům ve [obec] a nemovitosti ve [anonymizováno] prodali kupní smlouvou ze dne 18. 8. 1997 za částku 577.500 Kč. Tuto částku a další prostředky vydělané za trvání manželství investovali do nákupu a výstavby nemovitostí v [anonymizováno] ulici. Účastníci chtěli získat byt ve [obec], dohodli se proto, že naoko převedou společné nemovitosti na žalovanou a žalobce jako nevlastník se bude ucházet o převod bytu za zvýhodněných podmínek. To bylo realizováno smlouvou o změně stanoveného rozsahu SJM ze dne 17. 2. 1999. Rozsudkem čj. 19 C 180/2015-174 ze dne 6. 10. 2016 byla žaloba zamítnuta ohledně p. p. č. [rok] a st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba domu [adresa] (výrok I.), a bylo určeno, že p. p. č. [rok] náleží do společného jmění účastníků, které zaniklo rozvodem manželství dne 11. 11. 2015 (výrok II.). Výrok II. rozsudku nabyl právní moci 12. 11. 2016 Okresní soud dospěl k závěru, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Smlouva o zúžení SJM, kterou účastníci změnili rozsah SJM převedením v ní uvedených nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované, je platným právním úkonem. Tímto úkonem účastníci nesimulovali žádný jiný právní úkon, nýbrž dosáhli přesně toho, čeho chtěli dosáhnout a co je obsahem smlouvy. Proto ohledně p. p. č. [rok] a st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba domu [adresa], byla žaloba zamítnuta, neboť výlučnou vlastnicí nemovitostí je žalovaná. Ohledně p. p. č. [rok] dospěl soud k závěru, že náleží do společného jmění. Žalovaná sice v kupní smlouvě ohledně parcely figurovala