15 C 98/2023-54 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku I. Žalobce uvedl, že žalovaný o nemovitosti neprojevuje žádný zájem, nachází se dlouhodobě v cizině a jakákoliv dohoda, o kterou se v minulosti pokoušel, není možná, neboť žalovaný na jakékoliv výzvy nereaguje (a žalobce si ani není jistý tím, zda tyto obdržel). Opatrovník žalovaného (kterýžto byl ustanoven poté, co se žalovanému nepodařilo doručit písemnosti soudu na jeho poslední známou adresu v cizině) ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 o.z.). Spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních (§ 1141 o.z.) Jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné (§ 1141 odst. 1 o.z.). Dále platí, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o.z.). Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (§ 1144 odst. 1 o. z.). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky (§ 1147 o. z.). V daném případě vyhodnotil soud situaci po právní stránce tak, že žalovaný jakožto menšinový vlastník předmětných nemovitostí (1/16) se o pozemky dlouhodobě nezajímá, po několik desetiletí žije v USA a se soudem ani druhým spoluvlastníkem nikterak nekomunikuje; v důsledku jeho pasivního přístupu lze dovodit, že nemá zájem tyto jakkoliv využít, podílet se na jejich správě a hospodařit s nimi - tedy ani přikázat do svého výlučného vlastnictví nebo je reálně rozdělit. Naopak žalobce jakožto většinový spoluvlastník (15/16) má zájem tyto zrekultivovat a starat se o ně. Vzhledem k pasivitě a neznámé adrese žalovaného v cizině nepřicházela dohoda o vypořádání v úvahu, a žalobci nezbylo nic jiného, než podat žalobu k soudu; tato byla shledána zcela oprávněnou. Proto bylo této vyhověno, přičemž výše vypořádacího podílu vychází ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] (celková cena všech nemovitostí činila 288 110 Kč a 1/16 činí částku 18 007 Kč). V otázce náhrady nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci přiznal právo na náhradu vzniklých nákladů řízení ve výši 7000 Kč (soudní poplatek), když ostatních nákladů se žalobce vzdal.