19 C 329/2023-53 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 12. 10. 2023 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 30.696 Kč, která sestávala z dlužné jistiny 25.000 Kč, smluvního úroku ve výši 4.546 a smluvní pokuty 1.150 Kč. Dále požadovala příslušenství pohledávky tj. zákonný úrok prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30.696 Kč za dobu od 19. 2. 2023 do zaplacení. K odůvodnění návrhu uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 2. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 519745003, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 11.300 Kč. Následně žalovaná využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 25.000 Kč, který měl být vrácen do 18. 2. 2023 Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná vybrala výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje. Poté byla žalovaná obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaná shora uvedenými kroky uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru. Dle obchodních podmínek odst. [číslo] a [číslo] byl poskytovatel úvěru oprávněn nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. a CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s. v souladu s čl. 8 OP. Úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě jejích tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Původní věřitel žalované vyplatil převodem na bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 25.000 Kč. Svou pohledávku za žalovanou postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalovaná do současné doby na dluh nic nezaplatila, ačkoliv byla opakovaně upomínána včetně předžalobní upomínky. Žalobkyně nedisponuje doklady k prověřování úvěruschopnosti žalované, a pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby byl její nárok v části jistiny žalované částky posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu jejího trvalého bydliště dle evidence obyvatel dne 4. 12. 2023 postupem dle § 49 o. s. ř. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. 3. Ve věci bylo provedeno dokazování smlouvou o úvěru č. 519745003 ze dne 2. 11. 2022, dále ze dne 16. 11. 2022, 23. 11. 2022 a 26. 11. 2022 (navýšení úvěru), výpisy z účtu žalobce ze dne 2. 11. 2022, 16. 11. 2022, 21. 11. 2022, 23. 11. 2022 a 26. 11. 2022, (postupné vyplacení úvěru žalované), rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2023 a předžalobními výzvami ze dne 18. 2. 2023 19. 7. 2023. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že v uvedených datem byla uzavřena smlouva o úvěru č. 519745003 mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem tj. žalovanou. Žalovaná je ve smlouvě identifikována uvedením jména, příjmení, data narození, rodného čísla, místa bydliště, e-mailové adresy a čísla OP. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 25.000 Kč, které zaslal žalované na jí označený účet postupně ve dnech 2. 11. 2022, 16. 11. 2022, 21. 11. 2022, 23. 11. 2022 a 26. 11. 2022. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 18. 2. 2023. Dle žalobce byla úvěruschopnost žalované ověřena nahlížením do insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací. Dle žalobce žalovaná na úvěr nic nezaplatila. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě se nevyjádřila, netvrdila ani neprokazovala, že by na úvěr něco uhradila. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci. Žalovaná na dlužnou částku dosud nic nezaplatila, ačkoliv k tomu byla vyzvána předžalobní výzvou. <i>4. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy</i> <i>Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 5. Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem (úvěrujícím). 6. Dle soudu žalobce nebyl schopen náležitě doložit, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalované požadovaným způsobem. Žalobce tvrdil pouze to, že jeho předchůdce lustroval osobu žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Nesplnění uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. Žalovaná byla v řízení nečinná, tudíž netvrdila ani neprokázala, že z dlužné jistiny cokoliv splatila. Proto soud žalobci přiznal částku 25.000 Kč odpovídající dlužné jistině. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona