19 C 330/2023-45 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 14. 9. 2023 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 28.808,68 Kč, která sestávala z dlužné jistiny 20.000 Kč, smluvního úroku ve výši 8.608 a smluvní pokuty 200,46 Kč. Dále požadoval příslušenství pohledávky tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28.808,68 Kč za dobu od 6. 5. 2023 do zaplacení. K odůvodnění návrhu uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 2. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. 901494001, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 20.000 Kč., který měl být vrácen do 2. 1. 2024 Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný vybral výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaný shora uvedenými kroky uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru. Dle obchodních podmínek odst. 7.11 a 7.12 byl poskytovatel úvěru oprávněn nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. a CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s. v souladu s čl. 8 OP. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Původní věřitel žalovanému vyplatil převodem na bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 20.000 Kč. Svou pohledávku za žalovaným postoupil původní věřitel žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný do současné doby na dluh nic nezaplatil, ačkoliv byl opakovaně upomínán včetně předžalobní upomínky. Žalobce nedisponuje doklady k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a pokud by soud neuznal jeho nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobce, aby byl jeho nárok v části jistiny žalované částky posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho trvalého bydliště dle evidence obyvatel dne 11. 12. 2023 postupem dle § 49 o. s. ř. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. 3. Ve věci bylo provedeno dokazování smlouvou o úvěru č. 901494001 ze dne 2. 1. 2023, výpisy z účtu žalobce ze dne 2. 1. 2023 (registrační platba žalovaného, vyplacení úvěru žalovanému), rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2023 a předžalobními výzvou ze dne 16. 6. 2023. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 2. 1. 2023 byla uzavřena smlouva o úvěru č. 901494001 mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem tj. žalovaným. Žalovaný je ve smlouvě identifikován uvedením jména, příjmení, rodného čísla, místa bydliště, e-mailové adresy a čísla OP. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, které zaslal žalovanému na jím označený účet dne 2. 1. 2023. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve dvanácti měsíčních splátkách po 2.881,09 Kč. Dle žalobce byla úvěruschopnost žalovaného ověřena nahlížením do insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací. Dle žalobce žalovaný na úvěr nic nezaplatil. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě se nevyjádřil a netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěr něco uhradil. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci. Žalovaný na dlužnou částku dosud nic nezaplatil, ačkoliv k tomu byl vyzván předžalobní výzvou. <i>4. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy</i> <i>Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 5. Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem (úvěrujícím). 6. Dle soudu žalobce nebyl schopen náležitě doložit, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného požadovaným způsobem. Žalobce tvrdil pouze to, že jeho předchůdce lustroval osobu žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Nesplnění uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokázal, že z dlužné jistiny cokoliv splatil. Proto soud žalobci přiznal částku 20.000 Kč odpovídající dlužné jistině. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou