7 C 122/2022-28 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 000 Kč sestávající se z jistiny zápůjčky ve výši 7 500 Kč a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 500 Kč spolu s náklady uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutou ve výši 2 618 Kč a zákonným úrokem z prodlení z jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 30. 6. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytla částku 7 500 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 500 Kč a zápůjčku spolu s poplatkem zaplatit ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 6. 9. 2021. Žalovaný však na svůj dluh nic neuhradil. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání ve věci samé nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Ve věci se nevyjádřil ani písemně. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce. V ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 7 500 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se uvedenou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 500 Kč zavázal vrátit ve 3 měsíčních splátkách po 4 000 Kč, přičemž splatnost první splátky byla třicátý první den, druhé splátky šedesátý druhý den a třetí splátky devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky. Ve smlouvě byla sjednána i výše nákladů, kterou je žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splácením zápůjčky oprávněna požadovat, a sice zejména částku 500 Kč za upomínku. 4. Z potvrzení o platbě vystaveném společností [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně převedla na účet č. [bankovní účet] částku 7 500 Kč. Z druhého potvrzení o platbě soud zjistil, že účet, na který byla částka 7 500 Kč zaslána, patřil žalovanému, který zaslal na účet žalobkyně platbu ve výši 1 Kč, aby byla ověřena jeho totožnost. 5. Soud z upomínek z 3. 8. 2021, 14. 8. 2021, 2. 9. 2021, 11. 9. 2021 a 24. 9. 2021 zjistil, že žalovaný byl o úhradu dluhu v aktuální výši opakovaně upomenut, přičemž součástí upomínky z 2. 9. 2021 bylo zesplatnění dluhu žalovaného. 6. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zapůjčila částku 7 500 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou zápůjčku vrátil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu zápůjčka nebyla poskytnuta. 14. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že si vyžádala od žalovaného informace o jeho poměrech a tyto ověřila na základě vyžádaných dokumentů od žalovaného, nicméně jednak zůstala tvrzení žalobkyně pouze v obecné rovině (nevypovídají nic konkrétního o schopnosti žalovaného splácet úvěr), jednak k těmto svým tvrzením neoznačila žádné důkazy. Svojí neúčastí u jednání se žalobkyně rovněž připravila o možnost, aby ji soud podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) poučil o tom, aby doplnila v potřebném rozsahu svá tvrzení a navrhla důkazy k jejich prokázání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008). Žalobkyně sice žádala o dodatečnou lhůtu v případě, že soud nebude považovat její tvrzení a důkazní návrhy za dostatečné, nicméně, jak plyne ze shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, soud není povinen za tímto účelem jednání odročovat. 15. Při bagatelních (nízkých) spotřebitelských úvěrech soud obecně zastává názor, že může být z hlediska splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostačující, vyhodnotí-li způsobilost spotřebitele splácet úvěr na základě informací poskytnutých spotřebitelem jednak za použití dostatečně propracovaného vnitřního systému pro hodnocení bonity úvěrovaného, jednak s využitím externích (ať již veřejných či soukromých) registrů (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, (ne) bankovní registry apod.). Doklady prokazující příjmy a výdaje spotřebitele (např. výplatní pásky, pracovní smlouvy, výpisy z účtů apod.) nemusí poskytovatel spotřebitelského úvěru v těchto odůvodněných případech (pokud nebudou v konkrétním případě shledány specifické okolnosti) po spotřebiteli vyžadovat. Z tvrzení žalobkyně ovšem nelze dovodit, že by prověřila úvěruschopnost žalovaného alespoň (co do kvality a řádné péče) v mezích uvedených shora, dokonce lze mít pochybnosti, zda prověření úvěruschopnosti (byť nedostatečné) vůbec proběhlo. 16. V projednávaném případě však navíc nebylo vůbec možné obejít se bez dokladů prokazující příjmy a výdaje při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Specifickou okolností, v důsledku které se neuplatní shora uvedený závěr, je velmi krátká doba splatnosti spotřebitelského úvěru (zápůjčky). Podle smlouvy o zápůjčce byla zápůjčka poskytnuta na 3 měsíce. Poté měla být celá zapůjčená částka navýšená o poplatek za poskytnutí zápůjčky vrácena. Je zjevné (a z hlediska účelu ochrany spotřebitele zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru nanejvýš žádoucí), aby v takovém případě byla zkoumána způsobilost dlužníka splácet na základě jím předložených dokladů, protože již jen výše (relativně nízká částka) a doba (velmi krátká) zápůjčky nasvědčují tomu, že dlužník se může nacházet, byť i jen přechodně, v nepříznivé finanční situaci, kdy i relativně nízká jistina zápůjčky při takto sjednaném způsobu splácení, kdy měsíční splátka pohledávky převyšuje polovinu výše zápůjčky, může být pro spotřebitele nesplatitelná v termínu splatnosti. Za těchto okolností lze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla v projednávaném náležitě posouzena. Důsledkem nes