9 C 137/2022-136 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 28. 4. 2022 se žalobci domáhali určení existence věcných břemen přístupu k nemovitým věcem žalobců i žalovaného po částech sousedících pozemků parc. č. St. [anonymizováno] a [anonymizováno], které dlouhodobě slouží jako přístupová cesta. Žalobci současně navrhli, aby soud rozhodl, že věcné břemeno zahrnuje právo vstupovat a vjíždět na dotčené části pozemků v souvislosti s užíváním, údržbou, opravami a provozováním budov, které jsou součástí pozemků parc. č. St. [anonymizováno] a [anonymizováno] v [katastrální uzemí]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí], a to každý v rozsahu ideální jedné poloviny. Konkrétně jde o pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa]. Žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v obci a [katastrální uzemí], konkrétně pozemku parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa]. Pozemky parc. č. St. [anonymizováno] a parc. č. St. [anonymizováno] spolu v délce cca 29 m sousedí. V části při společné hranici jsou tyto pozemky desítky let užívány jako příjezdová cesta ke garážím, které jsou umístěny za domy [adresa]. Šířka cesty se pohybuje v rozmezí od 3 do 3,7 metru. Právo užívat pozemky parc. č. St. [anonymizováno] a parc. č. St. [anonymizováno] jako příjezdovou cestu bylo zmiňováno v převodních smlouvách z 20. let minulého století, a to v souvislosti s převody pozemků, které nyní vlastní obě strany. Konkrétně v dodatku ke kupní smlouvě ze dne 21. 8. 1926, který byl sepsán mezi [územní celek] a kupující [jméno] [příjmení] dne 15. 9. 1926, bylo uvedeno, že [územní celek] prodalo [jméno] [příjmení] mimo jiné také oddělenou část parcely [číslo] o výměře [anonymizováno] m². Do kupní smlouvy nebylo omylem zahrnuto, že tato parcela má tvořit společnou pěší a jízdní cestu také pro příslušné vlastníky parcely [číslo]. [jméno] [příjmení] se zavázala i za své právní nástupce v rámci vlastnictví parcely [číslo] v [obec] a obytného domu [číslo] k poskytnutí práva příslušným majitelům sousední parcely [číslo] včetně obytného domu na tomto pozemku používat k průchodu a průjezdu pruh pozemku o šířce 1,30 m, který povede od okresní silnice a skončí zhruba 3 m za domem (za účelem dosažení vjezdu do dvora). [územní celek] se pak naopak zavázalo za sebe a své právní nástupce umožnit majitelům parcely [číslo] včetně obytného domu [číslo] že mohou k průchodu a průjezdu používat pruh pozemku o šířce 1,20 m od okresní silnice zhruba 3 m za dům (za účelem dosažení vjezdu do dvora). Pruh pozemků o celkové šířce 2,5 metru byl stanoven jako společná cesta pro příslušné majitele parcel [číslo] domů na nich stojících. Na základě smlouvy měl být proveden i zápis věcného břemene průchodu a průjezdu do pozemkové knihy. Podanou žalobou reagovali žalobci na situaci, kdy žalovaný zahájil přípravné stavební práce na vybudování pevného plotu na společné hranici pozemků [číslo] [číslo] což sdělil žalobcům dopisem ze dne 10. 4. 2022. Tím reagoval na předžalobní výzvu žalobců ke smírnému řešení věci, které mělo spočívat v uzavření smlouvy o vzájemném zřízení věcných břemen přístupu. Ve prospěch žalovaného přitom mělo být zřízeno věcné břemeno na pozemku o dvojnásobné ploše, aniž by za to žalobci požadovali náhradu. Žalovaný ve svém vyjádření zřízení věcného břemene odmítl. Žalobcům tudíž nezbylo, než zahájit řízení v této věci. Žalobci mají naléhavý právní zájem na určení existence práva odpovídajícího věcnému břemenu, když toto právo není zapsáno v katastru nemovitostí a zápis nelze provést bez rozhodnutí soudu, aby byl uveden do souladu faktický a právní stav. Přístupová cesta mezi domy je jedinou možnou přístupovou cestou ke garážím účastníků, které jsou umístěny za domy. Žalobci i jejich právní předchůdci využívali shora uvedený přístup minimálně od roku 1926. Žalobci navrhli, aby rozsah zřizovaných věcných břemen byl vymezen geometrickým plánem. Po právní stránce žalobci argumentovali tím, že byly splněny předpoklady mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku. Mimořádně vydržet může i ten, kdo, na rozdíl od vydržení řádného, není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby. Poctivý úmysl žalobců spočíval v tom, že předmětné nemovité věci, respektive právo odpovídající věcnému břemenu k nim, skutečně užívali, a k dané věci dokonce měli po svých právních předchůdcích nabývací titul, kterým rovněž prokazují své právo odpovídající věcnému břemeni. Stejně tak tomu bylo i u jejich právních předchůdců. Žalobcům tak žádný nepoctivý úmysl nesvědčí. K užívání přístupové cesty uvedeným způsobem docházelo od 20. let 20. století. Není tedy pochyb o tom, že uplynula dvojnásobně dlouhá doba, než jaká je zapotřebí při vydržení řádném, tj. doba 20 let. Lhůta pro mimořádné vydržení neskončila dříve než 5 let od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Konkrétně tedy skončila dne 1. 1. 2019. Lze tedy dovodit, že žalobci vydrželi právo odpovídající věcnému břemeni pomocí institutu mimořádného vydržení. V rámci spravedlivého vypořádání mezi účastníky žalobci recipročně navrhli, aby obdobné právo odpovídající věcnému břemeni bylo zřízeno i ve prospěch žalovaného, a to v obou případech bez náhrady, neboť jde o obdobná a zaměnitelná plnění. 2. Žalovaný souhlasil s vymezením věcných břemen v rozsahu a za podmínek uvedených v dodatku smlouvy ze dne 21. 8. 1926. Požadoval, aby druhé straně bylo uloženo znemožnit vstup neoprávněných osob z prostoru určeného k výkonu práv a povinností z věcného břemene na sousední pozemek žalovaného. S návrhem žalobců na zřízení věcného obdržel žalovaný grafickou přílohu, ale stav zachycený v této listině neodpovídal tomu, jak byly nemovitosti po dobu desítek let užívány. Žalovaný je vlastníkem nemovitostí od roku 1984, žalobci se stali vlastníky nemovitostí v roce 2007. Ze strany žalobců docházelo k neoprávněným vstupům na pozemek žalovaného. Z toho důvodu žalovaný začal hrozit instalací plotu. Stavbu plotu však fakticky nikdy nezahájil. [příjmení] zabránil narušování svého pozemku, instaloval rovněž kamerový systém a alarm. Žalobcům také navrhl, aby shodně postupovali ve vztahu k pracovníkům firem, které pro obě strany provádějí práce na nemovitostech. 3. V průběhu řízení žalovaný uvedl, že v minulosti na sporných částech pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a pozemku parc. č. St. [anonymizováno] platilo, že je vlastníci objektů [adresa] a [adresa] využívali jako příjezdovou cestu k nemovitostem. Bohužel v posledních letech se tato příjezdová cesta používá jako parkovací stání pro vozidla žalobců a jejich návštěv, s čímž žalovaný nesouhlasí. Žalovaný tak nebyl proti určení existence věcných břemen cesty spočívajících v právu průchodu a průjezdu přes pozemky. Současně však navrhl, aby byly blíže vymezeny podmínky průjezdu tak, aby nedocházelo k nadměrnému omezování žalovaného, jako se to stávalo, dále tak, aby bylo zamezeno narušování vlastnického práva žalovaného vstupem třetích osob na jeho výlučný majetek. Konkrétní úpravy pak navrhl provést formou vzájemného návrhu, který upravoval i případné sankce. Nesouhlasil s tím, že by rozhodnutí soudu vyhovující jeho vzájemnému návrhu bylo nevykonatelné. Spojení„ na dobu nezbytně nutnou“ je běžně užíváno v právních předpisech. Co odpovídá„ době nezbytně nutné“ by se posuzovalo v jednotlivých situacích. Žalovanému jde o to, aby vozidla, která jsou na společné cestě, mohla být neprodleně uvedena do pohybu a místo opustila. Proto také žalovaný navrhl zřídit věcné břemeno cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu, nikoli parkování. Návrh žalobců, že vozidla budou na cestě parkovat a v případě potřeby bude jedna strana osobně či telefonicky upozorňovat druhou stranu na potřebu odjetí vozidla, je zcela nereálný. Žalovaný nesouhlasil s tím, že k porušení hranic jeho pozemku dochází nevědomky, případně pouze o 2 až 3 kroky. Například pracovníka firmy na renovaci střechy žalobců přistihl až v polovině zahrady za domem (více jak 15 m od hranice). V tomto případě se nemohl vymlouvat, že nerozpoznal hranice pozemků. 4. Žalobci poté, kdy bylo na místě samém provedeno zaměření částí pozemků fakticky užívaných k průchodu a k průjezdu ke garážím nacházejícím se za domy [adresa], žalobu rozšířili a požadovali, aby byl rozsah věcného břemene určení šířeji (až k obvodové zdi domu [adresa], nikoliv pouze ke zdi přístavku u této zdi). Svůj požadavek odůvodnili tím, že při odjíždění z garáže a vjíždění do garáže nutně musí s vozidlem zastavit, vystoupit a uzavřít či otevřít vrata garáže. Přitom může z jejich strany dojít k překročení hranic koridoru, který je k příjezdu ke garáži využíván a jehož hranice byly geometricky zaměřeny. Soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. 9 C 137/2022 – 115, které nabylo právní moci dne 31. 3. 2023. 5. Žalovaný s rozšířením ploc