9 C 176/2023-35 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 20. 2. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku II. uvedené částky, dále pak též kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 12 861,81 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jako klient uzavřel dne 29. 10. 2021 se žalobcem jako úvěrujícím smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] číslo 365799. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč za podmínek stanovených čl. II. a III. smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly také smluvní podmínky. Žalobce splnil svoji zákonem stanovenou povinnost a dostatečným a průkazným způsobem prověřil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, aby se minimalizovalo riziko nesplácení úvěru. Zejména si prověřil údaje uvedené žalovaným jako žadatelem v žádosti o spotřebitelský úvěr. Údaje uvedené žadatelem byly porovnány s údaji v doložených dokladech, prokazujících schopnost žadatele splácet úvěr. Jednalo se zejména o výplatní pásku prokazující výši pravidelného měsíčního příjmu atd. Dále žalobce prověřil žalovaného, jako žadatele v dostupných registrech, zejména v centrální evidenci exekucí a centrálním registru dlužníků CCB - Czech Credit Bureau. Na základě takto získaných údajů a informací bylo pečlivě posouzeno, zda a v jaké výši lze žadateli úvěr poskytnout. V tomto případě bylo zjištěno, že dlužník hradí pravidelně své závazky bez větších problémů a jeho doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši. Žalobce svoji povinnost ze smlouvy splnil a převedl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovanému vznikla uzavřením smlouvy a přijetím finanční částky povinnost spotřebitelský úvěr splácet a splatit za podmínek sjednaných ve smlouvě, zejména v článku III. smlouvy, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 994 Kč vždy k 1. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 1. 12. 2021. Žalovaný neuhradil nic, tedy počínaje splátkou splatnou ke dni 1. 12. 2021 žalovaný svoji povinnost platit řádně a včas sjednané splátky neplnil a dostal se dnem 2. 12. 2021 do prodlení. Dle ust. čl VI. odst. 1 smluvních podmínek„ nesplní-li Klient povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej úvěrující k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dní. V případě, že Klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté úvěrujícím, bude úvěr zesplatněn.“ Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne 6. 12. 2021 a byla mu poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaný přes opakované upomínky dlužnou splátku neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou i dalších splátek, došlo ve smyslu ustanovení čl. VI. odst. 1. smluvních podmínek nejpozději ke dni 31. 3. 2022 k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč, dále příslušenství a smluvní pokuty ve smyslu čl. VI. odst. 2 a násl. smluvních podmínek. Žalovanému vznikla povinnost uhradit spolu s jistinou také sjednaný úrok dle zápůjční úrokové sazby, tj. smluvní úrok ve výši 161 % p. a. Žalobce vyčíslil smluvní úrok z prodlení dle zápůjční úrokové sazby ve výši 161 % p. a. z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč od 13. 11. 2021 do 31. 03. 2022 na částku 12 861,81 Kč. Úrok byl kapitalizován za období od prvního dne po poskytnutí půjčky do dne zesplatnění. Podle čl. VI. odst. 2. smluvních podmínek byl žalovaný povinen uhradit žalobci účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením s úhradou splatných částek, zejména pak poplatek za upomínku ve výši 450 Kč za upomínku. Žalobce odeslal žalovanému celkem dvě upomínky a vznikl mu nárok na úhradu takto vynaložených nákladů ve výši celkem 900 Kč. Podle čl. VI. odst. 3a smluvních podmínek„ V případě prodlení Klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky Úvěru je úvěrující oprávněn požadovat po Klientovi smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok). Souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše Úvěru, nejvýše však 200.000 Kč (viz. také zákon o spotřebitelském úvěru). Nebudou-li dlužné částky Úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě dle odst. 1 čl. VI. Smluvních podmínek, dojde k zesplatnění – Klient je v takovém případě povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení.“ Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužné splátky neuhradil, ve smyslu ustanovení čl. VI. odst. 1. smluvních podmínek tak došlo marným uplynutím třicetidenní lhůty k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla prodlením se splátkou přesahujícím 30 kalendářních dnů povinnost zaplatit celkovou dlužnou částku včetně příslušenství a smluvních pokut. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě smluvní pokuty prostřednictvím právního zástupce výzvou před podáním žaloby ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k uvedenému žalobce požadoval také smluvní pokutu ve výši 499 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč ode dne 1. 4. 2022 do dne sepsání žaloby, tj. do dne 11. 11. 2022, v úhrnné výši 4 500 Kč. Podáním ze dne 1. 3. 2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět ve vztahu k nároku na přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 12 861,81 Kč a řízení bylo v tomto rozsahu pravomocně zastaveno. Žalobce dále omluvil neúčast při nařízením jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 14. 7. 2023. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 29. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] č. 365799. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 161 % p. a., denní úrok tak činil 88,22 Kč. Úvěr měl být splacen 18 měsíčními splátkami po 2 994 Kč, celkem tak mělo být splaceno 53 892 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle čl. VI. odst. 2. smluvních podmínek byl žalovaný povinen uhradit žalobci účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením s úhradou splatných částek, konkrétně poplatek za upomínku ve výši 450 Kč za upomínku. Podle čl. VI. odst. 3a smluvních podmínek byl klient povinen v případě prodlení s úhradou měsíční splátky povinen zaplatit smluvní 499 Kč. V případě neuhrazení dluhu v dodatečné lhůtě a zesplatnění byl klient povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech dlužníků. Dále si vyžádal doklad o mzdě žalovaného za srpen 2021, z něhož vyplynulo, že žalovaný pobíral u zaměstnavatele [právnická osoba] tarifní mzdu 40 000 Kč měsíčně. Částka 20 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného dne 12. 11. 2021. Žalovaný byl upomenut o zaplacení dlužných splátek spolu s poplatky za upomínku dopisy ze dne 6. 12. 2021, 21. 12. 2021 a 2. 1. 2022. Dopisem ze dne 31. 3. 2022 bylo žalovanému oznámeno, že došlo k zesplatnění pohledávky žalobce, protože žalovaný neuhradil dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě 30 dnů poskytnuté v upomínce o zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 34 459,09 Kč do 14. 4. 2022. Následně byl žalovaný vyzván k plnění ještě předžalobními upomínkami ze dne 5. 5. 2022. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z dokladů o ověření úvěruschopnosti žalovaného, ze smlouvy o úvěru se smluvními podmínkami, ze splátkového kalendáře, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z dokladu o vyplacení částky 20 000 Kč žalovanému a z upomínek o zaplacení. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud po provedeném dokazování dovodil, že žaloba je důvodná. Soud předně vycházel z toho, že žalobce náležitě ověřil úvěruschopnost žalovaného a splnil tak povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce ověřil výši příjmu žalovaného z dokladu o mzdě vystaveného zaměstnavatelem. Dále provedl ověření údajů týkajících se žalovaného v databázích dlužníků. Tím bylo ověřeno, že žalovaný