9 C 247/2023-38 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 23. 5. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13 059 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. od 11. 3. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 1. 2023 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 10. 1. 2022 úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10. 3. 2022. Pohledávka žalobce se skládá z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 792,70 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 266,30 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak byly uvedeny výše. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS. SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 10. 1. 2022. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná nevrátila úvěr k datu splatnosti. Poplatek za poskytnutí úvěru byl stanoven dle článku II.2.b. smlouvy, kdy poplatek byl stanoven jako vyšší než v případě řádného splácení, protože žalovaná překročila dobu splatnosti úvěru. Poplatek pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů původním věřitelem, dále náklady vznikající původnímu věřiteli v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro původního věřitele. Za účelem posouzení úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Celková výše nároků žalobce činila 13 059 Kč nejpozději splatných dne 10. 3. 202. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 18. 9. 2023 na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku. Neúčast při jednání žalovaná neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla dne 10. 1. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 280D0/346179, na jejímž základě věřitel poskytl žalované částku 9 000 Kč. Částka byla poukázána na účet označený žalovanou. Ta se zavázala vrátit věřiteli do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru částku 10 404,11 Kč. Pro případ prodlení s úhradou uvedené částky bylo dohodnuto, že žalovaná vrátí částku 13 059 Kč. Právní předchůdce žalobce poukázal žalované dne 10. 1. 2022 částku 9 000 Kč. Dodatkem smlouvy ze dne 18. 2. 2022 byla prodloužena doba splatnosti do 10. 3. 2022. Žalovaná dlužnou jistinu s poplatkem ve sjednané době nevrátila (opak nebyl tvrzen ani prokázán). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022 postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] mj. i pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 3. 2023. Žalovaná byla vyzvána k plnění rovněž předžalobní upomínkou z téhož dne. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru s obchodními podmínkami, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisu z účtu dokládajícího poukázání předmětu úvěru žalované, z dodatku smlouvy, ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem (úvěrujícím). Dle soudu žalobce nebyl schopen náležitě doložit, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalované požadovaným způsobem. Žalobce tvrdil pouze to, že jeho předchůdce lustroval osobu žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Nesplnění uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla v řízení nečinná, tudíž netvrdila ani neprokázala, že z dlužné jistiny cokoliv splatila. Proto soud žalobci přiznal částku 9 000 Kč odpovídající dlužné jistině. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úprav