16 C 201/2024-42 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného (jistinu poskytnutého úvěru) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 1. 2024. Původně (v rámci rozkazního řízení) byl předmětem řízení nárok vyplývající z úvěrové smlouvy žalobkyně na zaplacení nesplacené části úvěru ve výši 20 000 Kč spolu s příslušenstvím (úrokem, úrokem z prodlení, zákonným úrokem z prodlení) a smluvní pokutou ve výši 3 200 Kč, avšak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět (v rozsahu smluvní pokuty a kapitalizovaného úroku) z důvodu, že nedisponovala důkazy k prokázání, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 20. 9. 2024. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 2. 10. 2024.3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, k němuž došlo před zahájením jednání ve věci samé, soud postupoval dle § 96 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. a v tomto rozsahu ve výroku I rozsudku řízení zastavil, když souhlas žalovaného se zpětvzetím se nevyžaduje.4. Soud vzal ve zbytku projednávaného nároku na základě účastníky předložených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, uzavřela dne 4. 5. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. 553238007, platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 27. 6. 2023, na jejímž základě žalovaný obdržel částku 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit do 27. 7. 2023. Žalovaný neuhradil na smlouvu o úvěru právní předchůdkyni žalobkyně žádnou částku. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 11. 1. 2024. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 29. 4. 2024.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, neboť na ni byla žalobou uplatňovaná pohledávka postoupena. Rovněž prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 20 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutý úvěr vrátil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.10. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně jakkoliv zkoumala, sama pak uvedla, že žádnými podklady k úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.11. V návaznosti na výzvu soudu, aby žalobkyně doložila, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a sdělení, že žalobkyně takovými podklady nedisponuje, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do příslušenství uvedeného ve výroku I. Soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., jak je výše zdůvodněno (bod 3).12. Protože právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 4. 5. 2023 ve znění dodatků č. 1 - 6 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.13. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný neuhradil ničeho, je tak povinen žalobkyni vrátit částku 20 000 Kč.14. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu mimo zákonného úroku z prodlení též v rozsahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.15. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 23 634 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 20 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 84,60 % ku 15,40 % ve prospěch žalobkyně). Žalobkyně tak má právo na náhradu 69,20 % nákladů, které musela v řízení vynaložit. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 950 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č.