19 C 229/2025-84 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným původně Okresnímu soudu v Prostějově dne 9. 1. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že jde o pohledávku vzniklou z titulu smlouvy o úvěru č. 156499 uzavřené dne 24. 5. 2024 elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 50 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na jím označený bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky, kdy tyto byly splatné v měsíčních splátkách po 7 500 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaný uhradil toliko splátku úroku splatnou dne 15. 6. 2024 ve výši 7 500 Kč, tj. celkem uhradil částku 7 500 Kč, která byla v plné výši započítána na úrok. Počínaje splátkou splatnou ke dni 15. 7. 2024 se dostal do prodlení se splácením úvěru, přičemž na dluh neuhradil ani navzdory opakovaným upomínkám zaslaným, žalobkyní žalovanému dne 20. 7. 2024 a dne 5. 8. 2024 ničeho. Z uvedeného důvodu využila žalobkyně svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zesplatnění úvěru, včetně souvisejících upomínacích nákladů a nákladů právního zastoupení.2. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, kdy při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které tvoří přílohu smluvní dokumentace, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyžádala patřičné doklady včetně výpisu z účtu žalovaného a výplatních pásek a dále provedla lustraci v registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru SOLUS) přičemž podrobně popsala metodiku posuzování úvěruschopnosti, rozhodné faktory a parametry ovlivňující bonitu spotřebitele, jakož i konkrétní výstup procesu posouzení úvěruschopnosti, kdy shledala, že žalovaný je s ohledem na svou finanční situaci a poměr příjmů a výdajů schopen úvěr splácet.3. Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne marného uplynutí lhůty k úhradě zesplatněného úvěru a dále upomínacích nákladů ve výši 1 000 Kč.4. Žaloba včetně jejího doplnění společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho bydliště postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 29. 9. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.5. Z provedeného dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 156499 a předsmluvních informací bylo prokázáno, že dne 24. 5. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu určitou v trvání 12 měsíců, úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 15 % měsíčně a žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách bez umoření jistiny po 7 500 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, přičemž s poslední splátkou úroků byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný k datu konečné splatnosti smlouvy (tj. ke dni 15. 5. 2025) splatit, činila částku 140 000 Kč. Z přílohy č.1 smlouvy – posouzení úvěruschopnosti, žalobkyní předložených výpisů z účtu žalovaného za období 2-4/2024 a výplatních pásek žalovaného za období 2-4/2024 bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru činil průměrně částku 20 744 Kč. Náklady na bydlení byly deklarovány částkou 3 000 Kč měsíčně a pravidelné finanční závazky žalovaného byly zjištěny ve výši 1 375 Kč na splátku stávajícího úvěru, výdaje na sázky 508 Kč. Z platební historie (výpisů transakcí) vztahující se ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 25. 5. 2025 poukázal žalovaný ve prospěch účtu žalobkyně autorizační platbu ve výši 1 Kč a úvěr byl žalovanému vyplacen dne 28. 5. 2025 bezhotovostní formou na jeho bankovní účet č.ú. , č. účtu, , uvedený ve smlouvě. Žalovaný žalobkyni uhradil dne 15. 6. 2025 odpovídající jedné sjednané splátce úroků z úvěru. Z upomínek ze dne 20. 7. 2024, ze dne 5. 8. 2025 a zesplatnění ze dne 21. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě splátky splatné dne 15. 7. 2024, načež s ohledem na trvající prodlení byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě služných částek ve lhůtě do 4. 1. 2025 s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.6. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu se sjednaným úrokem ve lhůtě do 12 měsíců, a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci částkou 7 500 Kč jdoucí na sjednaný úrok bez umoření jistiny a poslední splátce v celkové výši 57 57 500 Kč, kdy společně se splátkou úroků měla být zcela zaplacena rovněž jistina poskytnutého úvěru. K úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný dosahoval v době předcházející uzavření úvěrové smlouvy průměrného měsíčního příjmu 20 744 Kč čistého měsíčně. Žalovaný měl jiný finanční závazek z úvěru se splátkou 1 375 Kč měsíčně. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou poukázal celkem částku 7 500 Kč.7. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen („ o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V dané věci lze uzavřít, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému splnění povinnosti žalobkyně dané ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného.9. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků, jeho souladu se zá