11 C 317/2025-34 — Okresní soud v Trutnově

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 775 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 9966408001 uzavřené dne 15. 9. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , se , adresa, , IČ , IČO, a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 12 700 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované č.ú. , č. účtu, , a to v platbách 12 000 Kč dne 15. 9. 2024 a 700 Kč dne 23. 10. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně proto výzvou ze dne 14. 2. 2025 úvěr zesplatnila, dnem následujícím je žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy prověřena na základě tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované a dlužnických registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI (dokumentací k lustraci žalobkyně nedisponuje) a úvěrové historie. Žalovaná současně stvrdila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v kterékoliv z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho platebních povinností dle úvěrové smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalované řádně oznámena. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K jednání nařízenému na den 9. 4. 2026 se žalovaná bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala; předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení bylo žalované doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 16. 3. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru č. 9966408001 ze dne 15. 9. 2024 a obchodních podmínek , právnická osoba, jako nedílné součásti smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že mezi , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 12 000 Kč, roční úrokovou sazbou ve výši 150 % ročně, který byla žalovaná oprávněna čerpat vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, a to i opakovaně, kdy v rámci prvního čerpání po uzavření úvěrové smlouvy je žalované na její bankovní účet převedena částka odpovídající celkové výši úvěru. Žalovaná se zavávala úvěr splácet včetně sjednaného úroku, poplatků a smluvních sankcí pravidelnými minimálními měsíčními splátkami splatnými vždy ke každému poslednímu dni každého třicetidenního období počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání, počáteční výše splátky činila částku 2 079 Kč a měnila se dle smluvně ujednaného mechanismu.Z výpisu transakcí ze dne 15. 9. 2024 a 23. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalované byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka v celkové výši 12 700 Kč, která byla žalované vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č.ú. , č. účtu, dne 15. 9. 2024 (12 000 Kč) a 23. 10. 2024 (700 Kč).Z výzvy ze dne 14. 2. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku řádného neplnění platebních povinností žalované dle smlouvy o úvěru a prodlení žalované s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 14. 2. 2025 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní dne 12. 12. 2024 včetně dodatku a seznamu postoupených pohledávek a z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 bylo zjištěno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 9966408001 se stala žalobkyně, žalovaná byla o změně v osobě věřitele vyrozuměna a současně jí byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně resp. žalobkyni uhradila více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh byla žalovanou uhrazena částka celkem 3 080 Kč.V řízení dále nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.Soud dále shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nevynaložila náležitou odbornou péči a nedostála zákonné povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podklady, z nichž by bylo možno přezkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila majetkové poměry žalované a její schopnost úvěr splácet, soudu předloženy nebyly a tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti tak nebylo v řízení prokázáno. Úvěrová smlouva je tedy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním a soud je povinen k této neplat