Okresní soud v Trutnově 30 C 118/2026-59 – Náklady řízení

Žalobou podanou dne 6. 5. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 387 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 8. 1. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že jde o pohledávku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., kterou žalobkyně nabyla na základě dvojího postoupení pohledávky dne 23. 1. 2026. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 5. 8. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 35 005 Kč. Jednotlivé platby byly vždy prováděny formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu odpovídajícího rodnému číslu žalovaného bez lomítka. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 7. 1. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě dluhu, do prodlení se tak prokazatelně dostal dne 8. 1. 2025. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poskytovateli úvěru smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobkyně požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za období od 8. 1. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy tj. do 10. 2. 2026. Pohledávka žalobkyně se skládala z jistiny 33 005 Kč, smluvního úroku 13 202 Kč a smluvní pokuty 13 169 Kč. Po zohlednění dílčích splátek žalovaného v celkové výši 13 989 Kč je předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pohledávka ve výši 45 387 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 33 005 Kč a smluvního úroku 12 382 Kč.2. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobkyně požádala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem převedena částka 33 005 Kč. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslané dne 10. 2. 2026.3. K otázce ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že v rámci žádosti o úvěr byl žalovaný vyzván původním věřitelem k prokázání vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnosti prostřednictvím online služby společnosti , Anonymizováno, , která disponuje licencí , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Alternativně byl žalovaný povinen doložit výpisy z bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Soud zaslal žalobkyni výzvu doručenou její právní zástupkyni dne 13. 5. 2026, která obsahovala mimo jiné poučení, že soud nepovažuje za dostatečná tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného.4. Žalobkyně v podání ze dne 2. 7. 2026 doplnila, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací ve veřejně dostupných databázích, a to zejména v Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, databázích SOLUS, NRKI a BRKI, přičemž žalovaný k těmto úkonům udělil výslovný souhlas dle všeobecných obchodních podmínek. Současně žalovaný odesláním žádosti o zápůjčku prohlásil, že je osobou starší 18 let, má trvalý pobyt na území České republiky a dosahuje pravidelného měsíčního příjmu. Žalovaný potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit, řádně zvážil své možnosti splácení a že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho závazků. Současně prohlásil, že není v prodlení se splácením závazků vůči třetím osobám a není evidován v databázích dlužníků. Původní věřitel byl oprávněn ověřovat správnost údajů poskytnutých žalovaným prostřednictvím úvěrových registrů a dalších databází umožňujících posouzení bonity, platební morálky a důvěryhodnosti klienta. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit.5. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně svou účast u jednání omluvila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu listin doložených žalobkyní.6. Na základě předložených důkazů (zjm. výpisy potvrzující platbu částek v souhrnné výši 33 005,38 Kč ve prospěch účtu žalovaného v období od 5. 8. 2024 do 5. 10. 2024, oznámení o zesplatnění úvěru , Anonymizováno, ze 7. 1. 2025 s výzvou k úhradě, smlouvy o postoupení a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany původního věřitele poskytnuta prostřednictvím bankovních převodů na účet č. , č. účtu, celková částka 33 005,38 Kč. Z prohlášení žalobkyně obsaženém v návrhu na vydání EPR vyplývá, že žalovaný v dílčích splátkách zaplatil na úvěr celkovou částku 13 989 Kč.7. Žalobkyně přes výzvu soudu nijak nekonkretizovala majetkovou situaci žalovaného před uzavřením smlouvy dne 5. 8. 2024. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala, že by její předchůdce v rozhodné době ověřoval skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Podle ustálené judikatury není z hlediska ověření úvěruschopnosti dostačující, pokud se věřitel spokojí s pouhým prohlášením zájemce o úvěr o dosahovaných příjmech a výdajích a o tom, že je schopen a připraven úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru před zapůjčením peněžních prostředků řádně nepřezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jejím předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru.8. Pohledávka za žalovaným byla dne 23. 1. 2026 postoupena přechodnému věřiteli , Anonymizováno, , právnická osoba, . a vzápětí téhož dne přešla postoupením na žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť od předchůdce žalobkyně získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v období od 5. 8. 2024 do 5. 10. 2024 částku ve výši 33 005,38 Kč, kterou převedl bezhotovostně na jeho účet. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný z poskytnutých prostředků vrátil více, než žalobkyní zohledněnou částku 13 989 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 19 016,38 Kč (33 005,38 mínus 13 989 Kč) výrokem I. rozsudku.12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.13. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., soud ji určil v délce 3 dny od právní moci rozhodnutí. Žalovaný byl v řízení nečinný, zbavil se tak možnosti osvědčit, že jeho majetkové poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k plnění či povolení splátek.14. Soud žalobu zamítl co do částky 26 370,62 Kč, která představuje rozdíl mezi žalovanou částkou 45 387 Kč a přiznanou částkou 19 016,38 Kč. Žaloba byla zamítnuta i co do neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalovaného nenastane dříve než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 19 016,38 Kč (výrok II).15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci měli v řízení pouze částečný úspěch s tím, že míra úspěchu žalovaného byla vyšší. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III).