9 C 84/2026-34 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 1. 3. 2026 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 37 318,95 Kč, kapitalizovaného úroku 6 472,63 Kč, úroku ve výši 11,5 % p. a. z částky 34 519,80 Kč za dobu od 17. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 952,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 37 318,95 Kč za dobu od 17. 3. 2026 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, uzavřela dne 27. 1. 2024 se žalobcem úvěrovou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7401283672. Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením smlouvy žalovaná mimo jiné stvrdila, že se s úvěrovými podmínkami seznámila, všechna jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se tedy zavázal za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se zavázala takto poskytnutý úvěr žalobci vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše splátky byla stanovena na 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod., a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 59 981 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 41 270 Kč. Úhrady byly započítány na úrok, poplatky a jistinu, jak je patrné z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaná porušila závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1. podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 11. 12. 2025. Žalovaná po zesplatnění nic neuhradila. Žalobce eviduje za žalovanou pohledávku 37 318,95 Kč (jistina ve výši 34 519,80 Kč, poplatky za pojištění 99,15 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč). Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 6 472,63 Kč, úrok ve výši 25,9 % p. a. po dobu prvních 90 dnů prodlení a úrok ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, počínaje 91. dnem prodlení do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 952,39 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 17. 3. 2026 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 37 318,95 Kč.2. Žalobce současně v žalobě popsal, jak byla ověřena úvěruschopnost žalované. Věřitel naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (viz karta klienta), 2) výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru (viz listina „ověřování bonity MLS“), 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Z registrů a databází jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů (dle dat u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu). Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve svém novelizovaném znění od 1. 1. 2024 dává věřiteli výslovně možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i věřitel, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Věřitel tak mimo jiné využívá statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Ve statistických modelech jsou využívány a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje, ho tak nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání celého úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné i statistická data a empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Věřitel jakožto profesionál ve svém oboru disponuje odbornými znalostmi, které vycházejí z velkého množství dat, na základě kterých jsou vytvářeny výše popsané statistické modely, pomocí nichž lze poměrně spolehlivě vyhodnotit schopnost konkrétního žadatele úspěšně doplatit požadovaný úvěr, a to v příslušných splátkách. O tom, že jsou statistické modely funkční a efektivní, svědčí skutečnost, že do procesu soudního vymáhání se v praxi věřitele dostane pouze pod 2 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv. Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Taktéž z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 se podává, že „při absenci dostatečně ověřených zjištění o výdajích spotřebitele má věřitel využívat veřejně dostupné informace, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ).“ Žalobce poukázal na dikci soukromoprávní zásady, kdy na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 zákona č. 89/2012 Sb.). Zejména v případě dlouhodobého plnění závazku ze strany klienta je následné rozporování kvality zkoumání úvěruschopnosti přehnaným formalistickým přístupem bez přihlédnutí ke smyslu zákona. V neposlední řadě věřitele označil judikaturu soudů, a to například rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 17 Co 152/2019, kde se uvádí, že „soud nemůže vzít za jediný přípustný pouze vlastní model posouzení úvěruschopnosti účastníka, vytvořený pouze na základě jím vybraných statistických dat, když zákon konkrétní metodiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele nestanoví“. Ani z judikatury evropských a potažmo českých soudů nevyplývá žádný nejlepší způsob posuzování úvěruschopnosti. Naopak je shodně jako ve výkladových stanoviscích k právní úpravě plně reflektován princip přiměřenosti a uvážení poskytovatele úvěru, odvisle od jeho odbornosti a konkrétních okolností případu.3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že tzv. úrok za hotovostní transakce je výsledkem interního dělení společnosti , právnická osoba, , avšak stále se jedná o součást smluvního úroku, jenž byl sjednán v sazbě 25,90 % p. a.4. Žalobce na podané žalobě setrval i po provedeném dokazování. Poukázal na skutečnost, že žalovaná byla schopna po delší dobu úvěr řádně splácet.5. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 30. 4. 2026. Neúčast při jednání žalovaná neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne 27. 1. 2024 smlouvu , Anonymizováno, – revolvingový úvěr č. , hodnota, . Žalované byl poskytnut úvěrový rámec 15 000 Kč. Byl sjednán úrok z úvěru 25,90 % p. a. Výše minimální splátky měla činit 3,182 % z úvěrového rámce, tj. 477 Kč. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že dosahuje příjmu 9 500 Kč (mateřská dovolená). Příjem ostatních členů domácnosti měl činit 25 000 Kč. Výdaje na bydlení měly činit 1 000 Kč, splátky všech úvěrů 3 000 Kč a os