11 C 82/2021-36 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 17. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 19 616 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku a částku 5 958 Kč s odůvodněním, že dne 4. 2. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] dne 4. 2. 2019 částku 15 200 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek ve výši 4 416 Kč. Jistina i poplatek byl splatný dne 15. 1. 2020. Žalovaný své povinnosti vyplývající z citované smlouvy neplnil a na dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně ničeho neuhradil, proto žalobkyně podala tuto žalobu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně listinné důkazy, na jejichž základě soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 2. 2019, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s.r.o. a dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 3. 11. 2019 [číslo] poskytla žalovanému bezhotovostně, převodem na účet č. [bankovní účet] ve dnech 4. 2. 2019, 21. 10. 2019 a 4. 11. 2019 částku celkem 15 200 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do 15. 1. 2020 a to včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 416 Kč, tj. celkem 19 616 Kč. Mezi účastníky bylo také ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou přirůstají poplatky k jistině, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a povinnost nahradit účelně vynaložené náklady na upomínání 500 Kč za každou písemnou upomínku (max. 5 výzev). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvy nereagoval. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že přenechá-li zapůjčitel vypůjčiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. přenecháním peněz žalovanému, neboť žalobkyně přenechala žalovanému zastupitelnou věc (peníze) tak, aby ji užil podle libosti (ve smlouvě nebyl sjednán účel užití peněz) a po čase vrátil věc stejného druhu. V souladu s § 2392 odst. 1 o. z. byl mezi účastníky sjednán také úrok – ve smlouvě nazvaný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 416 Kč, který je odměnou za poskytnutí peněz a plní tedy stejnou funkci jako sjednané úroky. Platnost smlouvy soud konstatoval i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný neuplatnil námitku relativní neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně splnila své povinnosti vyplývající jí ze shora citované smlouvy přenecháním peněžních prostředků žalovanému. Žalovaný však své povinnosti vrátit poskytnuté peníze společně se sjednaným poplatkem nesplnil, proto se v souladu s § 1968 o. z. ocitl v prodlení. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni také právo na smluvní pokutu sjednanou dle § 2048 o. z. ve spojení s § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která v souhrnu dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru nepřevyšuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, tj. 5 958 Kč. Žalobkyni vzniklo také v důsledku prodlení žalovaného v souladu se smlouvou o zápůjčce, bod 2.3 právo na účelně vynaložené náklady za pět upomínek ve výši celkem 2 500 Kč a konečně také právo na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož došlo k prodlení žalovaného před 24. 4. 2020, nedopadalo na právní poměry účastníků ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 186/2020 Sb. Z důvodu prodlení žalovaného k 15. 1. 2020 delším než 30 dnů nedopadalo na právní poměry účastníků ani ust. § 9 zákona č. 177/2020 Sb. o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemií COVID-19. Nároky žalobkyně shledal soud důvodnými, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 224 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 024 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 574 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř., místo plnění v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.