15 C 185/2021-30 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 3.8.2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 208 Kč sestávající z dluhu na jistině pohledávky ve výši 6 000 Kč, jednorázového poplatku za poskytnutí úvěru 6 408 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč, přičemž právním titulem pro vznik těchto závazků byla smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 17.1.2020. 2. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který žalovaný napadl odporem. Ve svém vyjádření žalovaný navrhl žalobu zamítnout z důvodu vysoké úrokové sazby, představované poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 6 408 Kč, kterou považoval za rozpornou s dobrými mravy. 3. Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř., pouze na základě těchto listinných důkazů, z nichž učinil následující skutková zjištění: před uzavřením smlouvy měl žalovaný možnost seznámit se s podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť mu žalobkyně poskytla potřebné předsmluvní informace (předsmluvní informace). Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 17.1.2020 se žalobkyně, jako podnikatel, zavázala poskytnout žalovanému, jako spotřebiteli, peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč oproti povinnosti žalovaného peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy, která byla na žádost dlužníka prodloužena do 2.6.2021. Společně s jistinou dluhu měl žalovaný vrátit i jednorázový poplatek ve výši 6 408 Kč (dle čl. 4 odst. 4 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného byla v čl. 7 odst. 1 písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a v čl. 7 odst. 2 smlouvy ve výši 15 % z dlužné jistiny za nepeněžité porušení smlouvy. Vedle toho bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat náhradu nákladů v souvislosti s vymáháním pohledávky, kdy odeslání první upomínky k úhradě dluhu bylo zpoplatněno částkou 450 Kč, odeslání druhé upomínky částkou 650 Kč a paušální náklady spojené s předáním pohledávky vymáhací agentuře ve výši 1 500 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru). Ohledně úvěruschopnosti žalovaného obsahovala smlouva o spotřebitelském úvěru prohlášení, v němž úvěrovaný prohlásil, že mu úvěrující poskytl náležité vysvětlení k tomu, aby úvěrovaný byl schopen posoudit, zda uzavíraná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci,“ dále, že nemá žádné závazky po lhůtě splatnosti a nebyly vůči němu vydány žádné exekuční tituly na peněžité plnění, a že má dostatečné příjmy na to, aby mohl úvěr splácet (čl. 8 smlouvy o spotřebitelském úvěru, zejména čl. 8 písm. c), e), h) a 8.3 smlouvy o spotřebitelském úvěru). Odeslání ověřující platby 1 Kč bylo doloženo listinou označenou jako potvrzení o platbě (potvrzení o obdržení tuzemské platby). Poskytnutí částky 6 000 Kč na bankovní účet žalované bylo doloženo potvrzením o provedeném bankovním převodu ze dne 17.1.2020 (potvrzení o provedené platbě). První upomínka s výzvou k úhradě dluhu byla žalovanému odeslána dne 10.5.2021. Na základě této žalovaný dluh nesplnil, proto mu byly odeslány další dvě, a to s datem 22.6.2021 a následně pak s datem 13.7.2021 (upomínky k úhradě dluhu ze dne 10.5.2021, 22.6.2021, 13.7.2021). 4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovanému byly dne 17.1.2020 bezhotovostně poskytnuty peněžní prostředky v rozsahu částky 6 000 Kč, které se zavázal vrátit žalobkyni společně s poplatkem ve výši 6 408 Kč ve lhůtě, která mu byla na jeho žádost prodloužena do 2.6.2021. Žalovaný na dluh vůči žalobkyni ničeho neuhradil. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta, kterou žalobkyně požaduje dle čl. 7 odst. 2 smlouvy ve výši 1 800 Kč. V rámci smluvního ujednání bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu poplatků spojených s vymáháním, které žalobkyně prokázala ve výši 2 600 Kč (450 Kč + 650 Kč + 1 500 Kč). Žalovaný dluh neuhradil ani po opakovaném upomínání ze strany žalobkyně. Co se týkalo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo prokázáno, že žalobkyně vycházela jen z prohlášeních žalovaného, jejichž znění bylo žalobkyní inkorporováno přímo do textu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinými listinami nebylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doloženo. 6. Po právní stránce hodnotil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: 7. S ohledem na dobu, kdy došlo k uzavření úvěrové smlouvy (17.1.2020) a vzhledem k tomu, že žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele, posuzoval soud úvěrovou smlouvu podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění (dále jen o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). <i>8. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>10. Současně § 75 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli povinnost provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Odbornou péčí se podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, taková úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.</i> 11. V intencích projednávané věci měl soud za prokázané, že věřitel (žalobkyně) uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. ve spojení se zvláštní úpravou vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při sjednávání smlouvy vystupoval s postavení spotřebitele. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je však pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného totiž žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalovaného, jakožto dlužníka, úvěr splácet. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z jeho prohlášení, která byla součástí listiny označené jako úvěrová smlouva s datem 17.1.2020 a jejíž znění připravila sama žalobkyně. V daném případě byla totiž úvěrová smlouva uzavřena prostředky komunikace na dálku, vedle toho se jednalo o adhezní (formulářovou) smlouvu, jejíž obsah nemohl žalovaný jakkoli ovlivnit a uvedené prohlášení o jeho schopnosti úvěr řádně splácet byla předpřipravena žalobkyní, bez jakékoli ingerence žalovaného. V rozporu s ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru si žalobkyně prohlášení žalovaného nijak neověřovala, nedotazovala se žalovaného ani na výši jeho pravidelných výdajů, ani soudu v rámci unesení důkazního břemene nepředložila, že by ohledně majetkových poměrů žalovaného prováděla lustrace v dostupných evidencích. K řádnému splnění povinnosti věřitele stran zkoumání úvěruschopnosti dlužníků se opakovaně vyjadřoval Nejvyššího soudu ČR a dospěl k názoru, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud vychází jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho os