15 C 190/2021-40 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28.6.2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 34 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], Kubánské náměstí [číslo], dne 30.11.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované hotovostní peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se vedle jistiny, zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 16 000 Kč představující souhrnný poplatek, a to vše ve splátkách. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021. Po postoupení pohledávky byla žalovaná předžalobní upomínkou vyzvána k uhrazení uvedené částky, tuto neuhradila, a proto byla žalobkyně nucena obrátit se svým nárokem na soud. 2. Žalovaná se k podanému žalobnímu návrhu nijak nevyjádřila. 3. Protože účastníci, žalovaná konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30.11.2018, [číslo] karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30.11.2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, včetně jejích příloh, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19.2.2021, včetně poštovního podacího archu, předžalobní upomínky ze dne 13.5.2021, včetně poštovního podacího lístku a výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně. 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala. 5. Z provedených listinných důkazů pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 30.11.2018 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku ve výši 20 000 Kč v hotovosti, kterou převzala žalovaná v den uzavření smlouvy, což bylo potvrzeno i podpisem žalované na samotné smlouvě. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 36 000 Kč, kdy tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 20 000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 16 000 Kč, přičemž uvedená částka měla být vrácena v 60-ti týdenních hotovostních splátkách po 600 Kč Vedle toho byl sjednán smluvní úrok z úvěru ve výši 32,15 % ročně z dlužné částky, nicméně oproti smlouvě žalobkyně snížila úrokovou sazbu na 19,12 % ročně. Splatnost poslední splátky byla předepsána na 24.1.2020. Dnem následujícím po smluvené době splatnosti se žalovaná dostala do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Žalovaná dlužila právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 34 800 Kč, kdy dlužná částka se skládala z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a poměrné částky souhrnného poplatku ve výši 14 800 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna přípisem ze dne 19.2.2021. Procesní subjektivita žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka [číslo]. Žalovaná neuhradila žalobkyni dluh ani na základě předžalobní upomínky ze dne 13.5.2021. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: <i>Podle § 3028 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 24.4.2020 u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> 7. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, jež ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naplňuje znaky spotřebitelského úvěru a vedle úpravy v občanském zákoníku se ni vztahují i zvláštní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění. Právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované hotovostní peněžní prostředky v rozsahu částky 20 000 Kč. Žalovaná však svým závazkům ze smlouvy nedostála, když neplnila sjednané podmínky tím, že včas a řádně poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a nezaplatila ani sjednaný souhrnný poplatek. V důsledku porušení této smluvní povinnosti žalobkyně oprávněně požaduje zaplacení dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky a její výši za žalovanou a rovněž svoji aktivní věcnou legitimaci. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit částku v požadované výši 34 800 Kč s příslušenstvím. Žalobkyni bylo v souladu s § 2395 o. z. vyhověno, i pokud jde o její nárok na zaplacení úroků ve výši 19,12 % ročně z částky 20 000 Kč, jednak v kapitalizované výši za dobu od 25.1.2020 (den následující po splatnosti poslední splátky) do 15.1.2021 (postoupení pohledávek), tak i úroku ve výši 19,12 % ročně počítaného z jistiny od 16.1.2021 až do úplného zaplacení. Tím, že žalované neuhradila dluh řádně a včas dostala se do prodlení a je podle § 1970 o.z. povinna zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně. Žalobkyně úrok z prodlení částečně zkapitalizovala a za dobu ode dne následujícího po účinnosti postoupení byl úrok z prodlení stanoven ve výši ke dni prodlení a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. (výrok I) 8. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 392 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částka ve výši 3 570 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok II). 9. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.