15 C 215/2021-45 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 21.7.2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 860 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23.2.2020, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit úvěr spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 2 756 Kč do 1.11.2020. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí vznikla jednak povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a jednak povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 17 352 Kč a skládala se z jistiny ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku v částce 2 256 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 2 016 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 580 Kč. Protože žalovaná smluvní povinnost dobrovolně neuhradila, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. 2. Žalovaná se k podanému žalobnímu návrhu nijak nevyjádřila. 3. Protože účastníci, žalovaná konkludentně a žalobkyně již v žalobním návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, ze kterých učinil skutková zjištění a z nich závěr o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23.2.2020 a z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostním převodem na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s příslušenstvím představovaným úrokem ve výši 2 256 Kč ve lhůtě do 1.11.2020. Pro případ prodlení žalované s úhradou poskytnuté částky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy se žalovaná registrovala na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně, kde se seznámila s podmínkami, za kterých jí bude úvěr poskytnut. Souhlas s uzavřením smlouvy o úvěru pak projevila odesláním tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně, což bylo doloženo výpisem z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně. Oprávněnost žalobkyně ohledně požadované částky 580 Kč na náhradě nákladů vynaložených v souvislosti s upomínáním žalované a s mimosoudním vymáháním vyplývala ze smlouvy o úvěru, a sice ze znění odst. 4 strany tři smlouvy, kde smluvená výše sazby sankce za dílčí upomínku činí 50 Kč, nadto pak byla žalující stranou dokladována výpisem takto učiněných a zpoplatněných úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, kdy krom již uvedeného je odchozí dopis zpoplatněn částkou 39 Kč, doporučený dopis částkou 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěva sazbou 217 Kč. Upomínkou ze dne 8.4.2020, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 25.4.2020 a předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 13.12.2020, včetně poštovního podacího archu, byla prokázána skutečnost, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k uhrazení dlužné částky. Aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.4.2021, včetně potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek. Procesní subjektivita žalobkyně pak byla osvědčena výpisem z jejího obchodního rejstříku. Žalované bylo postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno dne 14.4.2021, přičemž odeslání tohoto oznámení bylo doloženo poštovním podacím archem. 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, ani je nikterak nezpochybnila. 5. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav podle těchto zákonných ustanovení: <i>6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>9. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z., jež ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naplňuje znaky spotřebitelského úvěru a vedle úpravy v občanském zákoníku se ni vztahují i zvláštní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem dle § 1820 o.z. ve spojení § 562 o.z., kdy se žalovaná registrovala na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně, kde se seznámila s podmínkami, za kterých jí bude úvěr poskytnut. Souhlas s uzavřením smlouvy o úvěru pak projevila odesláním tvz. verifikační platby ve výši 1 Kč na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně, přičemž odeslání verifikační platby sloužilo i k ověření totožnosti žalované. Poté byl žalované bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná však svým závazkům ze smlouvy nedostála, když včas, tj. do sjednaného data 1.11.2020 a řádně nevrátila poskytnuté peněžní prostředky, ani sjednanou úplatu, resp. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 2 756 Kč. Ohledně požadavku na zaplacení úroku z úvěru ve výši 2 756 Kč bylo žalobkyni vyhověno podle § 2395 o.z. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalované splatit úvěr řádně a včas žalobkyně oprávněně požaduje po žalované i uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené částky úvěru, za každý den prodlení, kterou žalobkyně kapitalizovala za dobu od prvního dne prodlení dlužníka, tj. od 2.11.2020, do 6.4.2021 částkou ve výši 1 860 Kč. Soud pak žalobkyni vyhověl i do požadované částky 580 Kč, jako nákladů na uplatnění pohledávky dle § 513 o.z., když tyto byly řádně dokladovány jednotlivými upomínkami a důvodnost dílčích položek byla řádně osvědčena výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, písemnými upomínkami a. Žalobkyně v řízení tedy prokázala vznik pohledávky za žalovanou a její výši, rovněž tak svoji aktivní věcnou legitimaci. V souladu s ustanovením § 1970 o. z. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši ke dni prodlení a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z jistiny úvěru za dobu od 8.4.2021 do zaplacení, do postoupení pohledávky zákonný úrok z prodlení kapitalizovala částkou 420,41 Kč (výrok I). 12. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d), odst. 2 písm. h) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 13. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.