15 C 228/2021-33 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 21.7.2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 330 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z titulu nesplacených peněžních prostředků, které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 25.7.2016, uzavřené s právním předchůdce žalobkyně, společností [právnická osoba] 2. Protože účastníci, žalovaná konkludentně a žalobkyně již v žalobním návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 25.7.2016 žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, které se mu žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 330 Kč ve lhůtě do 24.8.2016. Žalovaná však právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peníze ve sjednané lhůtě nevrátila. Dluh žalované na jistině činil 1 000 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne 2.2.2021, kdy jí byla poskytnuta dodatečná třídenní lhůta k plnění. Konstrukce posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla nastavena tak, že odesláním žádosti o poskytnutí zápůjčky dlužník potvrdil, že je schopen veškeré závazky vyplývající ze smlouvy splatit. Pokud by měl dlužník o tomto pochybnosti, byl povinen kontaktovat věřitele a spolu měli posoudit, zda je schopen zápůjčku splatit. (čl. 3 [číslo] všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce). 3. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: S ohledem na dobu, kdy došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (25.7.2016) a vzhledem k tomu, že žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele, posuzoval soud zápůjčku peněz podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění (dále jen o. z.) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). <i>4. Podle § 2390 o.z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> 6. V projednávané věci soud shrnul, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku peněz ve výši 1 000 Kč podle § 2390 o.z., která je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při sjednávání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele. Smlouva o zápůjčce je však z důvodu nedostatečného zkoumání úvěru schopnosti žalované podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěru schopnosti žalovaného vycházela pouze z jeho prohlášení, která byla součástí všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce, jejichž znění připravila sama žalobkyně a které žalovaná neměla možnost ovlivnit, neboť smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a současně se jednalo o smlouvu adhezní (formulářovou), jejíž obsah nemohla žalovaná jakkoli ovlivnit. V rozporu s ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru si žalobkyně prohlášení žalované nijak neověřovala, nedotazovala se žalované ani na výši jejich pravidelných výdajů, ani soudu v rámci unesení důkazního břemene nepředložila, že by ohledně majetkových poměrů žalované prováděla lustrace v dostupných evidencích. K řádnému splnění povinnosti věřitele stran zkoumání úvěruschopnosti dlužníků se opakovaně vyjadřoval Nejvyššího soudu ČR a dospěl k názoru, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud vychází jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Za dostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka - spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Následkem poskytnutí úvěru spotřebiteli, u něhož nebyla řádně zkoumána jeho úvěru schopnost, je neplatnost smlouvy. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z.) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Žalobkyně poskytla žalované peněžní plnění ve výši 1 000 Kč. Na úhradu závazků ze smlouvy žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Podle zásad o bezdůvodném obohacení, byla proto žalovaná zavázána povinností k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru společně se zákonným úrokem z prodlení dle 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 5.2.2021 do zaplacení. (výrok I) 7. Protože byla smlouva o spotřebitelském úvěru shledána neplatnou, nezakládají neplatná ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru právní důvod, na základě kterého by měla žalovaná plnit. Proto byla žaloba v rozsahu tohoto nároku, tj. částky 330 Kč včetně zákonného úroku z prodlení zamítnuta. (výrok II) 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 1 000 Kč a neúspěšná co do částky 330 Kč. Při takto vyjádřeném poměru byla žalobkyně v řízení úspěšná v rozsahu 75 % a neúspěšná v rozsahu 25 %. Žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 600Kč (3 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 1 489 Kč, přičemž 50 % z této částky činí 744,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok III) 9. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i III. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení. <b>10. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.</b>