15 C 240/2021-29 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24.8.2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 400 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených peněžních prostředků, které jí byly poskytnuty na základě smlouvy o půjčce ze dne 21.12.2015. 2. Žalovaná se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřila. 3. Protože účastníci, žalovaná konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř. pouze na základě těchto listinných důkazů: smlouvy o peněžité zápůjčce ze dne 21.12.2015, rozpisu splátek včetně přehledu splácení a předžalobní upomínky ze dne 27.9.2016 včetně dokladu o jejím odeslání. 4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila. 5. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla dne 21.12.2015 žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se jí žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 700 Kč v pravidelných 59-ti měsíčních splátkách po 295 Kč. První splátka byla splatná 28.12.2015, další splátka pak vždy ve lhůtě 7 dní po datu splatnosti splátky předchozí. Žalovaná na dluh vůči žalobkyni uhradila pouze částku ve výši 1 300 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Splatnost nesplacené části pohledávky nastala ke dni 1.2.2016. Dluh žalované na jistině činil 10 000 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne 27.9.2016, kdy jí byla poskytnuta dodatečná pětidenní lhůta k plnění. Konstrukce posouzení úvěruschopnosti dlužníka - žalované byla nastavena tak, že dlužník měl před uzavřením smlouvy formou čestného prohlášení informovat žalobkyni o svých závazcích a dluzích (čl. 6 odst. 3 smlouvy o zápůjčce). Článek 7 odst. 8 smlouvy pak obsahoval formulaci, jíž klient prohlašoval, že veškeré jím uvedené informace jsou pravdivé a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku. 6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: S ohledem na dobu, kdy došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (21.12.2015) a vzhledem k tomu, že žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele, posuzoval soud zápůjčku peněz podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění (dále jen o. z.) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). <i>7. Podle § 2390 o.z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> 9. V projednávané věci soud shrnul, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku peněz ve výši 10 000 Kč podle § 2390 o.z., která je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná při sjednávání smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele. Smlouva o zápůjčce je však z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z jejího prohlášení, které bylo součástí smlouvy o zápůjčce, jejíž znění připravila sama žalobkyně a které žalovaná neměla možnost ovlivnit, neboť se jednalo o smlouvu adhezní (formulářovou), jejíž obsah nemohla žalovaná jakkoli ovlivnit. V rozporu s ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru si žalobkyně prohlášení žalované nijak neověřovala, nedotazovala se žalované ani na výši jejích pravidelných výdajů, ani soudu v rámci unesení důkazního břemene nepředložila, že by ohledně majetkových poměrů žalované prováděla lustrace v dostupných evidencích. K řádnému splnění povinnosti věřitele stran zkoumání úvěruschopnosti dlužníků se opakovaně vyjadřoval Nejvyššího soudu ČR a dospěl k názoru, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud vychází jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Za dostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka - spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Následkem poskytnutí úvěru spotřebiteli, u něhož nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost, je neplatnost smlouvy. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z.) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila- li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Žalobkyně poskytla žalované peněžní plnění ve výši 10 000 Kč. Podle zásad o bezdůvodném obohacení, byla proto žalovaná zavázána povinností k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru společně se zákonným úrokem z prodlení dle 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 6.10.2016 (od uplynutí dodatečné lhůty k plnění dle předžalobní upomínky) do zaplacení. (výrok I) 10. Protože byla smlouva o spotřebitelském úvěru shledána neplatnou, nezakládají neplatná ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru právní důvod, na základě kterého by měla žalovaná plnit. Proto byla žaloba v rozsahu tohoto nároku ve výši 6 400 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 400 Kč za dobu od 2.2.2016 do 5.10.2016 a dále v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč za dobu od 6.10.2016 do zaplacení, zamítnuta. (výrok II) 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 000 Kč a neúspěšná co do částky 6 400 Kč. Při takto vyjádřeném poměru byla žalobkyně v řízení úspěšná v rozsahu 61 % a neúspěšná v rozsahu 39 %. Žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 % Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, přičemž 22 % z této částky činí 176 Kč. Podle § 149 odst. 3 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok III) 12. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i III. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.