3 C 69/2021-37 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaných jako právních nástupcích zemřelé [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum] zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení a dále nákladů řízení. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se zemřelou [jméno] [příjmení] uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl [jméno] [příjmení] poskytnut úvěr ve výši [částka], který se [jméno] [příjmení] zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 16,21% ročně. [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela a na základě řízení o pozůstalosti vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod č.j. [spisová značka] bylo usnesením ze dne [datum] rozhodnuto, že právními nástupci a zavázanými z pasiv pozůstalosti se stali mimo jiné i žalovaní, a to každý rovným dílem. Žalovaní byli vyzváni k úhradě pohledávky, ale toto ani jeden neučinil. Na úvěr bylo uhrazeno celkem [částka], tedy jedna třetina dluhu. Z dlužné částky zbývá uhradit [částka]. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, ačkoliv jim byla řádně doručena dle § 49 odst. 2 o.s.ř. 3. Jelikož obě strany souhlasily s provedením řízení bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř., kdy žalovaní se k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili, přičemž byli poučeni dle § 101 odst. 4 o.s.ř. o tom, že pokud se nevyjádří, tak bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí, soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených dokumentů. 4. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení učinil soud ve věci skutková zjištění a z nich učinil následující závěr o skutkovém stavu věci, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že mezi zůstavitelkou a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena písemnou formou úvěrová smlouva, na základě které poskytla žalobkyně zůstavitelce celkem [částka] poté, co jej v předsmluvních informacích dostatečně poučila o uzavírané smlouvě, což je prokázáno výpisem čerpání a splátek, a zůstavitelka se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v 84 splátkách po [částka] s úrokem ve výši 16,21% ročně. Při uzavírání smlouvy o úvěru zůstavitelka poskytla žalobkyni i její osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k příjmům. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky. Z textu úvěrové smlouvy je patrné, jaká je výše úvěrového rámce, jakou částku měla celkem vrátit a dohoda o úrocích. Následně zůstavitelka zemřela a z rozhodnutí zdejšího soudu č.j. [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně přihlásila do dědického řízení pohledávku ve výši celé původní jistiny [částka] a že zavázanými z tohoto pasiva se staly dvě sestry a spolužijící osoba rovným dílem. [příjmení] učinili výhradu soupisu. Z usnesení soud zjistil, že aktiva pozůstalosti činily celkem [částka] a pasiva [částka]. Aktiva tedy převyšovala hodnotu majetku nabytého v dědictví. Zůstavitelka žalobkyni z poskytnutého úvěru do své smrti nezaplatila nic. Následně bylo žalobkyni na dluh uhrazeno [částka]. Žalovaní svou část závazku zůstavitelky neuhradili, a to ani přes výzvu žalobkyně k úhradě dluhu. Žalobkyně prokázala zaslání výzvy před podáním žaloby výzvami ze dne [datum] podacím archem. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 1701 NOZ dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. 8. Podle § 1706 NOZ uplatnil-li dědic náhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. 9. Podle § 1712 NOZ věřitel který se v lhůtě nepřihlásí, nemá právo na uhrazení vůči dědici, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek. 10. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení hodnotil soud po právní stránce zjištěný skutkový stav takto: V daném případě bylo jednoznačně zjištěno, že mezi žalobkyní a zůstavitelkou byla platně sjednána písemná smlouva o úvěru, na jejímž základě byl zůstavitelce poskytnut úvěr ve výši [částka] Smlouva obsahuje všechny náležitosti dle § 110 zák. č. 257/2016 Sb. Zůstavitelka se zavázala vrátit částku v 84 splátkách ve výši [částka]. Vzhledem k úmrtí zůstavitelky zůstal dluh neuhrazen ve výši celé jistiny. Jistinu přihlásila žalobkyně do dědického řízení jako pohledávku. K její úhradě byli zavázáni všichni dědici rovným dílem. Žalovaní však svou povinnost uhradit dluhy zůstavitelky dle § 1701 NOZ nesplnili, a to přesto, že je neomezovala v povinnosti úhrady ani výhrada soupisu učiněná v řízení o pozůstalosti, neboť aktiva nabytá v dědictví převyšovala pasiva. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni nárok přiznal, neboť žalovaní jsou dědici původního dlužníka a v rámci řízení o pozůstalosti byli ustanoveni dědici s povinností uhradit mimo jiné i dluh zůstavitelky, což do dne rozhodnutí neučinili. 11. Jelikož se žalovaní dostali do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, když ani na předžalobní výzvy nereagovali úhradou, jsou povinni v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, která požadovala úrok ode dne [datum], tj. od podání žaloby do zaplacení. Úrok byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaní nejsou tzv. nerozlučnými společníky dle § 91 odst. 2 o.s.ř. a každý je povinen uhradit svůj díl dluhu, pak soud rozhodl, že dluh jsou povinni uhradit každý rovným dílem. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t., kdy šlo o jednoduchou výzvu k plnění, včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaní povinni zaplatit náklady řízení v celkové výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní dle § 160 o.s.ř. I náklady, stejně jaké dluh samotný, jsou žalovaní povinni uhradit každý rovným dílem.