6 C 176/2021-39 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z [datum], na základě níž poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena při podepsání smlouvy a žalovaný svým podpisem rovněž stvrdil, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzal. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 19,31 % ročně sjednanou dle čl.1 podmínek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18.7.2019. Žalovaný uhradil 1 800 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti x [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení částky 34 200 Kč, skládající se z jistiny 20 000 Kč, úroku za řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 2 599,99 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 600,01 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Dne 24.5.2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností x [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž poskytla [právnická osoba] [anonymizováno] žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena při podepsání smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit úrok 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 600 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne 18.7.2019. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 s účinností k témuž dni převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dne 19.2.2021. Celková hodnota pohledávky činila 36 700 Kč, žalobkyně požadovala částku nižší 34 200 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužných úhrad poplatků ve výši 14 200 Kč. 6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou takto stanovená. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Při právním posouzení věci, soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok společně s poplatky formou dohodnutých splátek. Platnost smlouvy konstatoval soud i ve vztahu k § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný neuplatnil námitku relativní neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost přenechat žalovanému peněžní prostředky již při podpisu smlouvy. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb. z jistiny ode dne splatnosti do zaplacení. Povinností žalovaného vyplývající ze smlouvy bylo hradit splátky řádně a včas, avšak žalovaný této povinnosti nedostál. Nároky žalobkyně, která vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o. z., byly důvodné, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 546 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 368 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 200 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 12. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 07. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.