9 C 140/2021-31 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 23. 6. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 397,20 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených závazků vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 18. 9. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. 2. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřil. 3. Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a OSŘ pouze na základě těchto listinných důkazů, z nichž učinil následující skutková zjištění: ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18. 9. 2020, včetně Podmínek, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky až do úvěrového limitu 80 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku tak, že žalovaný nejdříve zadal své osobní údaje prostřednictvím webového rozhraní [webová adresa], a to včetně telefonního čísla a emailové adresy, na tyto mu byl zaslán dle předchozího požadavku návrh úvěrové smlouvy a po její akceptaci a předchozím prověření úvěruschopnosti, byl žalovanému poskytnut požadovaný revolvingový úvěr. Žalovaný čerpal úvěrové prostředky prostřednictvím bankovního účtu č. [bankovní účet], splácen byl pod variabilním symbolem [číslo]. Z listiny označené jako platební informace bylo zjištěno, že žalovaný načerpal celkem částku 53 397,20 Kč. Vyčerpané peníze měl žalovaný splatit právnímu předchůdci žalobkyně v měsíčních splátkách v minimální výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší (čl. V. smlouvy). Výše minimální měsíční splátky byla dlužníkovi sdělována vždy k 30. dni v měsíci. Splatnost nesplacené části úvěru nastala dne 18.2.2021. Pohledávka za žalovaným byla ke dni 20.12.2019 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, ten však dluh ani opakovaných urgencích, neuhradil a neuhradil jej ani na základě předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2021. Žalobkyně se domáhala pouze zaplacení jistiny dluhu, úhradu smluvních úroků ani úvěrových poplatků nepožadovala. 4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým žalovaný, rovněž z důvodu procesní pasivity, neodporoval, nikterak je nezpochybnil. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovanému bylo právním předchůdcem žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru umožněno čerpat peněžní prostředky až do úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem částku 53 397,20 Kč, kterou se zavázal splatit právnímu předchůdci žalobkyně v měsíčních splátkách v minimální výši 12,50 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální měsíční splátky byla dlužníkovi sdělována vždy k 30. dni v měsíci. Splatnost nesplacené části úvěru nastala dne 18. 2. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem s datem 14. 4. 2021, ten však dluh ani opakovaných urgencích, neuhradil. 6. Po právní stránce hodnotil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>8. Podle § 2395 z. č. 89/2012 sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění (dále jen NOZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2399 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>10. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným, jakožto spotřebitelem, smlouvu o úvěru podle § 2395 NOZ, která je ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění, smlouvou o spotřebitelském úvěru a vztahují se na ni zvláštní ustanovení citovaného zákona. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku ve smyslu § 562 NOZ. Právní předchůdce žalobkyně tedy žalovanému shora popsaným způsobem poskytl jistinu 53 397,20 Kč, kterou však žalovaný řádně a včas nevrátil. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v řízení je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 NOZ. Splatnost pohledávky nastala ke dni 18. 2. 2021. Protože žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci a vznik pohledávky za žalovaným a její výši, soud jejímu nároku vyhověl. Protože se žalovaný dostal se splněním závazku do prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 NOZ povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení z jistiny dluhu ve výši ke dni prodlení a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 19. 2. 2021 do zaplacení (výrok I). 12. Podle § 142 odst. 1 OSŘ soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 136 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 9 780 Kč (3 x 3 260 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 300 Kč režijní paušál dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 15 058,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 OSŘ je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 13. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 OSŘ, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.