9 C 160/2021-23 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14.047 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.047 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že při preventivní kontrolní činnosti odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], dne 17. 12. 2020 bylo zjištěno, že původní odběrné místo, které bylo odběrným místem evidovaným na žalovaného, je pod napětím a že žalovaný odebírá elektřinu tzv. načerno, ačkoliv byl již ukončen smluvní vztah s obchodníkem z důvodu neplacení sjednané a řádně fakturované ceny dodané elektřiny ze strany žalovaného. Elektroměr pak nebyl v době ukončení smluvního vztahu přístupný a nemohlo tak dojít k jeho demontáži, což umožnilo žalovanému uvedené protiprávní jednání. Žalovaný pak dluh vzniklý neoprávněným (protiprávním) odběrem na této adrese uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit, avšak ani přes písemné uznání závazku, ani přes doručení výzvy k úhradě dluhu ničeho na tento vzniklý dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 25. 10. 2021. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 10. 2021 č.j. 9 C 160/2021-18 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 25. 10. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně se k této výzvě rovněž nevyjádřila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. 5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění: z Protokolu o zjištění neoprávněného odběru elektrické energie včetně Zápisu o provedené kontrole zjistil, že dne 17. 12. 2020 byl žalobkyní zjištěn neoprávněný odběr elektrické energie bez uzavřené smlouvy delší než 10 pracovních dnů na adrese [adresa žalovaného], ze strany žalovaného jako odběratele. Byly zjištěny aktuální stavy měřidel a stavy měřidel při ukončení smlouvy 30. 10. 2019. Z podkladů pro výpočet výše škody bylo zjištěno, že výpočet žalobkyní požadované částky vycházel z rozdílů stavů měřidel ze dne 30. 10. 2019 a 17. 12. 2020, které byly totožné jako údaje z Protokolu o zjištění neoprávněného odběru ze dne 17. 12. 2020. Z listiny Uznání dluhu a dohoda o náhradě škody ze dne 17. 12. 2020 podepsané oběma stranami sporu soud zjistil, že žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj dluh vzniklý z důvodu neoprávněného odběru elektřiny podle § 51 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v platném a účinném znění, zjištěného dne 17. 12. 2020 na adrese [adresa žalovaného], ve výši 11.609,03 Kč bez DPH a zavázal se jej uhradit v termínu splatnosti stanovené fakturou, kterou žalobkyně vystaví. Žalobkyně pak fakturou ze dne 1. 3. 2021 [číslo] vyúčtovala žalovanému za neoprávněný odběr elektřiny částku ve výši 11.609,04 Kč bez DPH splatnou k datu 15. 3. 2021 s tím, že vyzvala žalovaného k úhradě dluhu za neoprávněný odběr elektřiny ve výši 14.047 Kč včetně DPH upozorněním ze dne 22. 4. 2021 a dále výzvou ze dne 10. 5. 2021 (včetně poštovního podacího archu), v níž jej upozornila na možnost soudního vymáhání dluhu. 6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil. 7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat, kdy podstatné pro toto řízení bylo, že žalobkyně při preventivní kontrolní činnosti odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], dne 17. 12. 2020 zjistila, že původní odběrné místo, které bylo odběrným místem evidovaným na žalovaného, je pod napětím a že žalovaný odebírá elektřinu tzv. načerno, ačkoliv byl již ukončen smluvní vztah s obchodníkem z důvodu neplacení sjednané a řádně fakturované ceny dodané elektřiny ze strany žalovaného. Elektroměr pak nebyl v době ukončení smluvního vztahu přístupný a nemohlo tak dojít k jeho demontáži, což umožnilo žalovanému uvedené protiprávní jednání. Žalovaný pak dluh ve výši 14.047 Kč s DPH vzniklý neoprávněným (protiprávním) odběrem na této adrese uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit, avšak ani přes písemné uznání závazku, ani přes doručení výzvy k úhradě dluhu ničeho na tento vzniklý dluh nezaplatil. 8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 9. S ohledem ke vzniku závazkového vztahu mezi účastníky soud posuzoval tento jejich vztah a právní jednání účastníků podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), přičemž měl za to, že listina Uznání dluhu a dohoda o náhradě škody ze dne 17. 12. 2020 naplňuje zákonné předpoklady uznání dluhu podle § 2053 NOZ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný v písemné formě uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše. V důsledku uznání dluhu nastoupila v řízení právní domněnka, že dluh žalovaného v době uznání trval. Jelikož v rámci dokazování nebyly zjištěny skutečnosti, které by domněnku vyvracely, popřípadě by způsobily zánik závazku poté, co k uznání došlo, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho na dluhu neuhradil, a to ani přes doručování předžalobní upomínky ze dne 10. 5. 2021, dostal se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyni vznikl i nárok na zákonný úrok z prodlení. Ve smyslu totiž § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl řádně vyzván žalobkyní, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalovaným částkám a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.) 10. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a dále v přiznané náhradě nákladů řízení žalobkyně za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7. 10. 2014 sp.zn. Pl.ÚS 39/13, tj. ve výši 300 Kč za předžalobní upomínku, přípravu a podání žaloby, tedy 600 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 1.600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ (výrok II.)