9 C 45/2021 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 3. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku ve výši 629 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 629 Kč za dobu od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to z titulu dluhu za převoz žalovaného k lékařskému vyšetření spojenému s jeho hospitalizací v záchytné protialkoholní stanici. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že žalovaný byl dopraven dne 30. 11. 2019 k lékařskému vyšetření a k hospitalizaci v Protialkoholní záchytné stanici v [obec] vozidlem PČR tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka], a to z [obec] do [obec] a zpět do [obec] (celkem najeto 96 km), neboť u žalovaného po celou dobu jeho převozu i dále byla zjištěna hladina alkoholu v krvi v množství 2,87 ‰. Náklady na přepravu k lékařskému vyšetření a k hospitalizaci, pak měly být ve smyslu § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném a účinném znění, hrazeny žalovaným. Samotná výše pohledávky byla vyčíslena ve smyslu příslušných ustanovení vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, v platném a účinném znění, v době uskutečněného převozu žalovaného, kdy bylo ujeto 96 km při základní sazbě za km jízdy ve výši 4,10 Kč a ceně motorové nafty ve výši 33,10 Kč. Dopisem ze dne 23. 11. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž tato výzva byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 6. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 9. 4. 2021. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2021 č.j. 9 C 45/2021-17 byli žalobkyně i žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 9. 4. 2021, přičemž žalobkyně se k této výzvě rovněž nijak nevyjádřila. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. 5. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění a z nich učinil tento skutkový závěr, kdy bylo jednoznačně zjištěno, že žalovaný byl zcela důvodně dopraven dne 30. 11. 2019 k lékařskému vyšetření a k hospitalizaci v Protialkoholní záchytné stanici v [obec] vozidlem PČR tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka], a to z [obec] do [obec] a zpět do [obec] (celkem najeto 96 km), neboť u žalovaného po celou dobu jeho převozu i dále byla zjištěna hladina alkoholu v krvi v množství 2,87 ‰. Náklady na přepravu k lékařskému vyšetření a k hospitalizaci, pak měly být ve smyslu § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném a účinném znění, hrazeny žalovaným. Samotná výše pohledávky byla vyčíslena ve smyslu příslušných ustanovení vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, v platném a účinném znění, v době uskutečněného převozu žalovaného, kdy bylo ujeto 96 km při základní sazbě za km jízdy ve výši 4,10 Kč a ceně motorové nafty ve výši 33,10 Kč. Dopisem ze dne 23. 11. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž tato výzva byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 6. 12. 2020. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 7. Pro právní posouzení bylo rozhodné, že žalovaný byl zcela důvodně převezen k vyšetření a hospitalizaci v Protialkoholní záchytné stanice v [obec], neboť byla u něj zjištěna vysoká hladina alkoholu v krvi, přičemž byl dán důvod pro jeho převoz do Protialkoholní záchytné stanice v [obec]. Doprava žalovaného byla provedena hlídkou PČR služebním vozidlem, přičemž bylo ujeto cekem 96 km. U žalovaného pak provedeným vyšetřením byla zjištěna hladina alkoholu v krvi 2,87 ‰. Náklady na přepravu k lékařskému vyšetření a k hospitalizaci, pak měly být ve smyslu § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném a účinném znění, hrazeny žalovaným. Žalovanému tedy vznikla povinnost uhradit částku ve výši 629 Kč. Žalovaný byl následně vyzván k zaplacení částky ve výši 629 Kč odpovídající cestovním náhradám vypočteným ze strany žalobkyně, avšak žalovaný ničeho neuhradil a dostal se do prodlení. Žalovanou částku neuhradil ani po doručení předžalobní výzvy, přičemž žalobkyni vzniklo právo i na příslušenství, které bylo tedy představováno zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 629 Kč za dobu od 29. 2. 2020 do zaplacení. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovanému vznikl dluh vůči žalobkyni, který neuhradil, ač k tomu byl vyzván i předžalobní výzvou, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce i jejímu příslušenství. (výrok I.) 8. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů řízení žalobkyně za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7.10.2014 sp.zn. Pl.ÚS 39/13, tj. ve výši 300 Kč za předžalobní upomínku, přípravu a podání žaloby, tedy 600 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ (výrok II.) 9. Výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu ve vztahu k žalovanému spočívající v zaplacení soudního poplatku vycházel z § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném a účinném znění, (dále jen ZoSoP), kdy platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V daném případě pak žalobkyně byla plně úspěšná a zároveň se jedná o Českou republiku, která je osvobozena od soudních poplatků ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) ZoSoP. Z uvedeného důvodu pak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Výše poplatku je stanovena v Sazebníku soudních poplatků jakožto přílohy k ZoSoP podle položky 1 bod 1 písm. a). (výrok III.)