11 C 100/2022-48 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkové částky 22 040 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], ve znění úvěrové smlouvy téhož čísla ze dne [datum], kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a to prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, když žalovaná požádala o poskytnutí půjčky online na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, a tato byla v souladu s odstavcem 10.1 obchodních podmínek smlouvy o úvěru uzavřena elektronicky. Žalovaná poté vůli smlouvu uzavřít projevila verifikační platbou. Na základě zmíněné smlouvy byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 20.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 24 600 Kč spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí vznikla jednak povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a jednak povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 24 877 Kč a skládala se z jistiny ve výši 19 000 Kč, nesplaceného úroku v částce 2 600 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 127 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Nad rámec postoupeného pak žalobkyně požaduje uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši 687, 12 Kč z období od 1. dne prodlení, tj. ode dne [datum] do [datum] (z částky 19 000 Kč), dále pak zákonný úrok ode dne následujícího postoupení pohledávky z jistiny a také náklady účelně vynaložené s vymáháním pohledávky ve výši 256 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná uhradila dne [datum] částku 1 000 Kč. Protože žalovaná smluvní povinnost dobrovolně neuhradila, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. 2. Protože účastníci, žalovaná konkludentně a žalobkyně již v žalobním návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, ze kterých učinil skutková zjištění a z nich závěr o skutkovém stavu: 3. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], revidované dne [datum] a z výpisu z účtu [číslo] právní předchůdkyně žalobkyně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 20.000 Kč, a to dne [datum], které se žalovaná zavázala vrátit společně s příslušenstvím – úrokem ve výši 4 600 Kč ve lhůtě do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly také Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově ([anonymizováno] [rok] [číslo]). Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byla ve zmíněné smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné a splatné částky. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy se žalovaná registrovala na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně, kde se seznámila s podmínkami, za kterých jí bude úvěr poskytnut. Souhlas s uzavřením smlouvy o úvěru pak projevila odesláním tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně, což bylo doloženo výpisem z účtu [číslo] za období [datum] až [datum]. Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum], výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], oznámení o předání do advokátní kanceláře ze dne [datum], výzvou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum], byla prokázána skutečnost, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k uhrazení dlužné částky. Aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu je dána na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy [číslo] ze dne [datum]. Procesní subjektivita žalobkyně pak byla osvědčena výpisem z jejího obchodního rejstříku. Žalované bylo postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno přípisem ze dne [datum]. 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, ani je nikterak nezpochybnila. 5. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav podle těchto zákonných ustanovení. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z., jež ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naplňuje znaky spotřebitelského úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem dle § 1820 o.z. ve spojení § 562 o.z., kdy se žalovaná registrovala na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kde se seznámila s podmínkami, za kterých jí bude úvěr poskytnut. Souhlas s uzavřením smlouvy o úvěru pak projevila odesláním tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž odeslání verifikační platby sloužilo i k ověření totožnosti žalované. Poté byl žalované bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná však svým závazkům ze smlouvy nedostála, když včas, tj. do sjednaného data a řádně nevrátila poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovanou a její výši, rovněž tak svoji aktivní věcnou legitimaci. V souladu s ustanovením § 1970 o. z. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši ke dni prodlení a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z jistiny úvěru za dobu od [datum] do zaplacení, do postoupení pohledávky zákonný úrok z prodlení kapitalizovala částkou 687,12 Kč (výrok I) 11. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 882 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 2 334 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. (výrok II) 12. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení. 13. Při vyhlašování předmětného rozsudku však zdejší soud opomněl uvést pariční lhůtu do výroku II, tedy do výroku o náhradě nákladů řízení. I v případě této situace však platí lhůta 3 dnů od právní moci rozhodnutí, neboť se podpůrně použije zákonná dikce § 160 odst. 1 o.s.ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 2. 2009 sp.zn. 32 Cdo 3571/2007, který říká:„ Nejasnost výroku soudního rozhodnutí nenastane ani tehdy, pokud v něm lhůta ke splnění uložené povinnosti konkrétně nebyla určena. V takovém případě by totiž byla na místě aplikace ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedené ustanovení vymezuje podpůrně konkrétní lhůtu pro situace, že by soud ve výroku rozhodnutí lhůtu ke splnění uložené povinnosti neurčil.“)