14 C 226/2021-72 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 496 Kč s úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 4 496 Kč od [datum] do zaplacení, částky 1 328,25 Kč, úroku 102,91% ročně z částky 3 120,87 Kč od [datum] do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 11 988 Kč. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] (doručením oznámením o schválení) uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit společně s úrokem 168,41% ročně formou 18 měsíčních splátek po 574 Kč splatných nejpozději k 8 dni v měsíci se splatností poslední z nich k [datum]. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta 249 Kč za prodlení s úhradou každé ze splátek, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nové jistiny v případě prodlení žalovaného po dni zesplatnění úvěru. Žalobkyně před uzavíráním smlouvy vyžadovala od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti a zjistila, že žalovaný je invalidní důchodce s čistým měsíčním příjmem 5 808 Kč, z něhož hradí výdaje 4 410 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl doložen zprávou [obec] správy sociálního zabezpečení. Žalovaný nebyl veden jako dlužník v nebankovních registrech. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč dne [datum]. Žalovaný celkově uhradil na dluh 5 702 Kč, ke dni [datum] bylo uhrazeno 3 444 Kč, poslední platba byla dne [datum]. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu výzvami ze dne [datum] (výzva k zaplacení 1 148 Kč) [datum], [datum], [datum]. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., neboť žalobkyně při uzavírání smlouvy porušila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru tím, že poskytla žalovanému úvěr, přestože z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynuly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Tyto pochybnosti vyplynuly zejména ze zjištění, že žalovaný má jediný příjem tvořený invalidním důchodem, což už samo o osobě nasvědčuje tomu, že má omezené možnosti při uplatnění na trhu práce, a vedle toho výše invalidního důchodu 5 808 Kč je natolik nízká, že při výdajích 4 410 Kč (odvozovaných od životního minima) nedostačuje k tomu, aby mohl žalovaný bez jakýkoliv pochybností hradit vedle svých základních potřeb (jako jsou výdaje na jídlo a bydlení) také splátky ve výši 574 Kč měsíčně. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 z.č. 257/2016 Sb., aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným se řídí úpravou bezdůvodného obohacení obsaženou v § 2991 a násl. z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Nárok žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč není důvodný, neboť žalovaný vrátil částku 5 702 Kč, tedy částku převyšující, a to ještě dříve než se stal celý dluh žalobkyně na výzvu k zaplacení splatný (po doručení výzev ze dne 10. 8. 2020 až 13. 9. 2020). Výzva ze dne 8. 4. 2020, kterou byl žalovaný vyzván jen k úhradě části dluhu 1 148 Kč, kterou v době vyhotovení výzvy ze dne 8. 4. 2020 již uhradil, nemá na závěr o úhradě celého dluhu žalovaným ještě před splatností vliv. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, jemuž náklady řízení nevznikly. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.