3 C 178/2022-43 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 373 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu jsou nezaplacené telekomunikační služby třetích stran a nevrácení podmíněné slevy na základě účastnické smlouvy [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Soud vycházel z předložených listinných důkazů, mezi které patří dodatek – prodloužení účastnických smluv ze dne [datum], jejíž součástí je smluvní ujednání ke kupní smlouvě obsahující ujednání o slevě 2 000 Kč podmíněné dodržením sjednané doby trvání smlouvy 24 měsíců s tím, že v případě nedodržení této doby vzniká povinnost podmíněnou slevu žalobkyni vrátit. Podmíněná sleva vyplývá i z nastavení služeb k účastnické smlouvě. Nedílnou součástí účastnické smlouvy jsou všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a ceník tarifů a služeb. Ze souhrnného přehledu služeb a z podrobného výpisu služeb za období od [datum] do [datum] je zřejmé čerpání předplacených služeb (3 × uvítací tóny po 25 Kč) a čerpání platebních služeb v podobě platby přes SMS v ceně 298 Kč. Vrubopisem [číslo] byla žalovanému doúčtována sleva k zařízení ve výši 2 000 Kč s datem splatnosti [datum]. V důsledku neplnění závazků žalovaného žalobkyně dne [datum] vypověděla účastnickou smlouvu [číslo]. Žalovanému byla dne [datum] zaslána prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně předžalobní upomínka, o jejímž odeslání svědčí podací lístek. 4. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] je v dané věci dána pravomoc soudu. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“) a změně některých souvisejících zákonů je dána výjimka služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přednášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací. Tyto„ služby obsahu“ jsou sice poskytovány prostřednictvím sítí či služeb elektronických komunikací, ale nejsou to služby elektronických komunikací. S definicí sítě elektronických komunikací souvisí definice služby elektronických komunikací, kterou je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a sítích kabelových televizí. Výjimku tvoří služby, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášením sítěmi a poskytovaných službami elektronických telekomunikací. Služba elektronických telekomunikací nezahrnuje služby informačních společností, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 5. Aktivní legitimace žalobkyně k výběru ceny za použití služeb třetích stran vyplývá z obsahu ustanovení § 1939 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdy žalobkyně byla v postavení poukazníka, žalovaný byl považován za poukázaného a poskytovatel služby obsahu za poukazatele. Pohledávka plynoucí z neuhrazení ceny za poskytnuté služby vznikla primárně mezi žalovanou a poskytovatelem služby obsahu, nicméně žalobkyně disponovala oprávněním požadovat po žalovaném zaplacení pohledávky na místo poskytovatele služby obsahu. Oprávnění žalobkyně k vyúčtování ceny za služby třetích stran vyplývá z čl. 3 .2.3 všeobecných podmínek žalobkyně. 6. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, se za službu elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálu po síti elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v síti používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. 8. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 63 zákona o elektronických komunikacích. 9. Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 10. Dále bylo prokázáno, že v rámci účastnické smlouvy byla uzavřena kupní smlouva na zařízení. Podle ustanovení § 2079 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 11. Soud dospěl na podkladě zjištěného skutkového stavu a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný opakovaně využil služby plateb třetím stranám a v rozporu s ustanovením § 64 zákona o elektronických komunikacích za zprostředkovaný prodej služeb řádně a včas žalobkyni nezaplatil sjednanou cenu 373 Kč. Jelikož nedodržel sjednanou dobu trvání účastnické smlouvy, neboť v důsledku prodlení s plněním závazků došlo k výpovědi smlouvy, vznikl žalobkyni nárok na vrácení podmíněné slevy v rámci kupní smlouvy ve výši 2 000 Kč. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou platební povinnost z účastnické smlouvy splnil. Žalobkyně tak prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši, neboť do dnešního dne dlužnou pohledávku neuhradil. Soud tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 373 Kč s příslušenstvím. 12. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po uplynutí výpovědní doby. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 373 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. U zdejšího soudu jsou vedena obdobná řízení např. pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne [datum], kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 14. S odkazem na ustanoven