6 C 237/2021-26 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou žalobce zapůjčil žalovanému částku 250 000 Kč se splatností do [datum]. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 5 %, tedy celkem částku 262 500 Kč. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud učinil následující skutková zjištění: Z listiny ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný stvrdil, že s žalobcem uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byla poskytnuta částka 250 000 Kč. Dále stvrdil, že dle smlouvy o zápůjčce bylo dohodnuto, že částka bude vrácena spolu se smluveným 5 % úrokem, tedy celkem ve výši 262 500 Kč do [datum]. Z potvrzení o výběru z účtu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce tohoto dne vybral ze svého účtu částku 250 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na to, že v případě, že tak neučiní, vystavuje se riziku soudního řízení. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) přenecha-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V řízení bylo z písemného prohlášení žalovaného prokázáno, že na základě smlouvy o zápůjčce byla žalovanému poskytnuta částka 250 000 Kč, kterou se zavázal žalobci vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 5 % ve lhůtě do [datum]. Žalovanému vznikla povinnost dle ust. § 2390 o.z. zápůjčku vrátit, a to i s úrokem sjednaným v souladu s ust. § 2392 o.z. Soud vyšel z tvrzení žalobce, že žalovaný tak svoji povinnost splnil pouze částečně, a to dne [datum] částkou 50 000 Kč. Ve zbytku však bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. Proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni zároveň přiznal úroky z prodlení, ode dne následujícího po sjednaném dnu splatnosti zápůjčky, a to ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 037,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 625 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 212 500 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 440 Kč ve výši 5 972,40 Kč.