6 C 271/2021-42 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1.10.2021 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 096,50 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je nevrácení peněžních prostředků poskytnutých v rámci smlouvy o úvěru uzavřené distančně dne 2.8.2019 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl žalovaný splatit do 30.8.2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů. Jedná se o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalovaným jako dlužníkem a [právnická osoba], a.s., [IČO], sídlem [adresa], na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na dobu s termínem splatnosti 30.8.2019. Čerpání úvěru je zřejmé z potvrzení o platbě ze dne 2.8.2019. Neplnění smluvních povinností žalovaného vyplývá z nutnosti zaslat prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne 3.4.2021 výzvu k úhradě před podáním žaloby, o jejímž odeslání svědčí podací lístek. 4. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána oznámením o postoupení pohledávek ze dne 3.4.2021, ze kterého vyplývá, že smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) ze dne 3.4.2021, jež byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako postupitelem a obchodní společností [právnická osoba], sídlem [adresa žalobkyně], byly postoupeny pohledávky specifikované v seznamu pohledávek, kde je pod [číslo] obsažena i pohledávka za žalovaným. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky inkasní společnosti dopisem ze dne 3.4.2021, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi. 5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančně. Ve smyslu § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedostál svým závazkům z úvěrové smlouvy tím, že včas a řádně nesplatil do 30.8.2021 poskytnutý úvěr ve výši 5 000 Kč, vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na úhradu smluvně sjednané splatné částky úvěru. Kromě samotné jistiny vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni i částku 5 096,50 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, platně sjednán dne ust. § 2395 o.z. 7. Soud dospěl s přihlédnutím k provedeným důkazům a k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou platební povinnost z předmětné smlouvy splnil. Žalobkyně, která doložila svou aktivní legitimaci, prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši, neboť do dnešního dne dlužnou jistinu a sjednaný úrok z titulu smlouvy o úvěru neuhradil. Soud vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 096,50 Kč. 8. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 096,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.