6 C 31/2022-52 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], na základě níž poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 4 920 Kč spolu s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla uzavřena na dálku a odsouhlasena provedením verifikační platby. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla jednak povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a jednak povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním podle sazebníku ve výši 360 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 6 902 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4 000 Kč, nesplaceného úroku 920 Kč, náklady 150 Kč na upomínání, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 832 Kč (za období od [datum] do [datum]) a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 360 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k plnění, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se nijak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Skutečnosti tvrzené žalobkyní byly prokázány provedenými listinnými důkazy. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným jako dlužníkem a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] jako věřitelem ze dne [datum] je patrno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 4 920 Kč do [datum] Smluvními stranami byla pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas, sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku, a to převedením tzv. verifikační platby na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky smlouvy o úvěru, podle kterých v případě prodlení žalovaného se splacením jakékoliv splátky mu vznikne povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů vynaložených na upomínání. Dle sazebníku činí smluvní pokuta z dlužné částky za každý den prodlení hodnotu 0,1 % a náklady na upomínky 360 Kč a 150 Kč. Podpis smlouvy byl potvrzen autorizační platbou ve výši 1 Kč z účtu žalovaného dne [datum]. Na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení této pohledávky dopisem ze dne [datum] vyplývá, že pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Ta tak prokázala aktivní legitimaci v dané věci. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dluhu předžalobní upomínkou ze [datum]. 6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou takto stanovená. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Při právním posouzení věci, soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok společně s poplatky. Platnost smlouvy konstatoval soud i ve vztahu k § 87 odst. 1 z. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný neuplatnil námitku relativní neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 z. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost přenechat peněžní prostředky již při podpisu smlouvy. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb. z jistiny ode dne splatnosti do zaplacení. Povinností žalovaného vyplývající ze smlouvy bylo hradit splátky řádně a včas, avšak žalovaný této povinnosti nedostál. Nároky žalobkyně, která vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o.z. byly důvodné. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 832 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý z tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 13. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.