11 C 260/2022-33 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 27 455,18 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě, které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 32 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku spolu s poplatkem a úrokem (10 880 Kč) splatit formou 58týdenních splátek ve výši 740 Kč, resp. 700 Kč poslední splátka. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 4 316,82 Kč, proto se žalobkyně ve zbytku obrátila na soud. 2. Protože účastníci, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřila, a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném a účinném znění (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění: -) ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, když tato se žalované zavázala poskytnout částku ve výši 32 000 Kč a žalovaná se zavázala částku společně s poplatkem ve výši 6 400 Kč a úrokem ve výši 4 480 Kč splatit ve formě 58týdenních splátkách po částce 740 Kč, rsp. 700 Kč. Nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. -) z karty zákazníka ze dne [datum] byly zjištěny informace o příjmech a výdajích žalované v době uzavírání smlouvy. -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem, a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky uvedené v příloze [číslo] smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. -) předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalovaná byla dopisem ze dne [datum] vyzvána k uhrazení částky ve výši 38 202 94 Kč s upozorněním na možnost uplatnění nároku u soudu. ([anonymizováno]) 3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z jejich žalobních tvrzení, kterým žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval a dospěl k tomuto skutkovému závěru: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit společně s poplatky a úrokem ve výši 10 880 Kč formou týdenních splátek, kdy tento svůj závazek nedodržela. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 5. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 2390 o.z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce. Tento závazkový vztah je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná při sjednávání smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, tedy právní předchůdkyně žalobkyně dostála své smluvní povinnosti. Naproti tomu však žalovaná svému závazku ze smlouvy nedostála, když neplnila sjednané podmínky tím, že poskytnuté peněžní prostředky včas a řádně zcela nevrátila a nezaplatila ani sjednaný souhrnný poplatek a úrok. V důsledku porušení této smluvní povinnosti žalobkyně oprávněně požaduje zaplacení dosud neuhrazené dlužné částky. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovanou a její výši a rovněž také svoji aktivní věcnou legitimaci. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit částku v požadované výši s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. V souladu s ustanovením § 1970 o.z. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, když byl úrok z prodlení stanoven ve výši ke dni prodlení a dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). 11. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalované, pak má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala legitimním způsobem, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a ověřených v databázích, což doložila kartou zákazníka. 12. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 363 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a náhradu DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částka ve výši 2 551 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok II). 13. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.