15 C 257/2022-33 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 55 416,02 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (na základě žádosti [číslo]), kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo„ banka“). Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky pro revolvingové úvěry. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 60 000 Kč. Na základě smlouvy byl žalovanému otevřen úvěrový účet pod [číslo] vydána platební karta. Banka splnila svůj závazek, avšak žalovaný úvěr řádně a včas dle podmínek uvedených ve smlouvě úvěr nesplácel, proto banka využila svého oprávnění a prohlásila úvěr ke dni [datum] za zcela splatný. 2. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje na základě smlouvy o postoupení pohledávek [účinnost], která byla uzavřena mezi žalobkyní, jako postupníkem a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO], jako postupitelem. Protože žalovaný svou platební povinnost dobrovolně nesplnil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. 3. Na výzvu soudu svým podáním ze dne [datum] upřesnila v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně svůj návrh tak, že nadále požaduje částku 55 416,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 227,70 Kč od [datum] do [datum], úrok 22,68 % ročně z částky 55 416,02 Kč od [datum] do [datum], úrok 11,75 % ročně z částky 55 416,02 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 55 416,02 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % a náhradu nákladů řízení ve výši 15 430,20 Kč. 4. V souladu s § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) posoudil soud výše zmíněné podání jako částečné zpětvzetí žaloby co do požadovaného úroku ve výši 10,93 % ročně z částky 55 416,02 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. <i>5. Podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o.s.ř.“) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět zcela, soud řízení zastaví. Podle odst. 3) soud řízení nezastaví, jestliže odpůrce se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, v takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. Podle odst. 4) téhož zákonného ustanovení nesouhlas žalovaného se zpětvzetím návrhu není účinný, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.</i> 6. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1,2 o.s.ř. tak, že řízení co do části požadovaného smluvního úroku zastavil. Protože byl právní úkon zpětvzetí návrhu učiněn před zahájením jednání, nebylo s přihlédnutím k ustanovení § 96 odst. 4 o.s.ř. a contrario zjišťováno procesní stanovisko žalovaného, neboť jeho případný nesouhlas by byl právně neúčinným (výrok I.) 7. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění: -) z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] požádal o poskytnutí úvěru ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč (maximálně 150 000 Kč), a to prostřednictvím zprostředkovatele – [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova]). Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Nedílnou součástí byly Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, Všeobecné obchodní podmínky platné od [datum] a Sazebník pro úvěry platný od [datum]. -) úvodním dopisem ze dne [datum] bylo prokázáno, že byla žalovanému schválena žádost o poskytnutí úvěru ve formě úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč. Obsahem byly i základní informace o úvěru, včetně roční úrokové sazby ve výši 22,68 %. -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO], jako postupitelem, a žalobkyní jako postupníkem. Nedílnou součástí smlouvy byl seznam postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] ([anonymizováno]). -) z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka zesplatnila úvěr ze smlouvy [číslo] ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 62 644 Kč. -) z výpisu z úvěrové smlouvy [číslo] byla zjištěna transakční historie žalovaného. -) výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] bylo prokázáno, že byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k uhrazení dlužné částky ve výši 67 056,85 Kč, a to s upozorněním na možnost soudního vymáhání pohledávky ([anonymizováno]). 8. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z jejich žalobních tvrzení, kterým žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval a dospěl k tomuto skutkovému závěru: 9. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše maximálního úvěrového rámce 150 000 Kč (vyčerpáno 60 000 Kč), které se žalovaný zavázal uhradit společně s poplatky a úrokem formou měsíčních splátek. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 10. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: <i>11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> 15. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Tento závazkový vztah je závazkem spotřebitelského charakteru podřaditelným pod dikci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při sjednávání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky do výše 60 000 Kč, tedy právní předchůdkyně žalobkyně dostála své smluvní povinnosti. Naproti tomu však žalovaný svému závazku ze smlouvy nedostál, když neplnil sjednané podmínky tím, že poskytnuté peněžní prostředky včas a řádně zcela nevrátil. V důsledku porušení této smluvní povinnosti banka úvěr zesplatnila a žalobkyně oprávněně požaduje zaplacení dosud neuhrazené dlužné částky. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovaným a její výši a rovněž také svoji aktivní věcnou legitimaci. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit částku v požadované výši s příslušenstvím (smluvním úrokem z úvěru), jak je uvedeno ve výroku II. V souladu s ustanovením § 1970 o.z. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, když byl úrok z prodlení stanoven ve výši ke dni prodlení a dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II.). 16. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala legitimním způsobem, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splác