3 C 153/2023-58 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 94 736,07 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně zdůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému opakovaně úvěr ve 60 000 Kč s úrokovou sazbou 9,9 % ročně. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně odkázala na přílohu žaloby. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal. Žalovaný se dostal prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Úvěr nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen v celé výši. Žalovaný byl upomínán k úhradě formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, ačkoli mu byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. Spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě byl žalovaný také vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému bylo usnesení spolu s žalobou zasláno na adresu trvalého pobytu dle Centrální evidence obyvatel, doručeno mu bylo řádně v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. Přesto se na výzvu soudu nevyjádřil, soud tedy vycházel z toho, že souhlasí s předeslaným procesním postupem v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. V dané věci tedy bylo rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů 3. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč s tím, že splátka činila po dobu 47 měsíců částku 1 260 Kč a dohodnutá úroková sazba byla 9,9 % ročně. Žalovaný měl žalobkyni celkem uhradit 78 151,61 Kč. Žalovaný se zavázal také k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru 1 295 Kč a za každé další čerpání úvěru poplatku 89 Kč Smlouva byla mezi účastníky uzavřena v písemné formě. Součástí smlouvy byly základní a všeobecné produktové podmínky, formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru a sazebník poplatků. Ze sazebníku vyplynulo, že za odeslání upomínky byl sjednán poplatek 600 Kč a za zesplatnění úvěru poplatek 300 Kč. Čerpání úvěru je zřejmé z výpisů z úvěrového účtu, kdy první čerpání bylo do částky 48 000 Kč a následně další čerpání činila celkem 161 430 Kč. Jelikož žalovaný sjednanou částku v termínu splatnosti v plné výši neuhradil, byl úvěr zesplatněn ke dni [datum], jak vyplynulo z Oznámení ze dne [datum], jehož odeslání prokazuje podací arch. Dále byla žalovanému zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně výzva k úhradě před podáním žaloby dne [datum], což prokazuje podací arch. Po částečných úhradách činí dluh žalovaného na jistině 93 236,07 Kč, jak vyplynulo z výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný v průběhu řízení nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužnou částku ve výši jistiny 93 236,07 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč či kapitalizovaný úrok z úvěru 4 042,50 Kč žalobkyni do dnešního dne uhradil. Z žádosti o úvěr a čestného prohlášení vyplynulo tvrzení žalovaného, že jeho příjem byl 22 899 Kč, měl jedno vyživované dítě, pracoval u [právnická osoba], další výdaje neuvedl. Z přehledu jiných závazků vyplynulo, že na dalších závazcích hradil měsíčně celkem 1 580 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplynulo, že jeho příjem se pohyboval kolem 23 000 Kč od uvedeného zaměstnavatele, a z výpisů nevyplynuly žádné jiné úvěry či nestandardní platby. <i>4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>6. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Ze strany žalobkyně byl smluvní závazek splněn řádně, byla tedy oprávněna domáhat se splnění povinnosti na žalovaném. Žalovaný však svým závazkům z úvěrové smlouvy nedostál, když neplnil sjednané podmínky úvěrové smlouvy tím, že včas a řádně nesplatil v termínu splatnosti úvěr, který mu byl na základě sjednané smlouvy poskytnut. Žalobkyně sdělila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného z veřejně dostupných databází a ověřovala příjmy žalovaného, přičemž neměla důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Z provedeného dokazování vyplynulo, že příjem žalovaného byl stabilní kolem 23 000 Kč, nebyly u něj zjištěny další úvěry kromě závazku se splátkou 1 580 Kč ani nestandardní výdaje. S ohledem na splátku, kterou měl dle Smlouvy měsíčně hradit, tj. 1 260 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl schopen svého závazku vůči žalobkyni dostát, ostatně to, že žalovaný dlouhou dobu na úvěr plnil, vyplývá také z výpisu z úvěru. Žalovaný neuposlechl ani opakované výzvy žalobkyně ke splnění své smluvní povinnosti splatit úvěr. Žalobkyně prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši. Jelikož žalovaný svůj závazek dosud nesplnil, soud vzal nárok žalobkyně za prokázaný a vyhověl žalobě v plném rozsahu, a to včetně povinnosti uhradit poplatky, který vyplynuly z ceníku. 10. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost úvěru. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení roz