6 C 53/2023-56 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 29 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku dne [datum] ve znění ze dne [datum]. Na základě úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši 30 258 Kč do [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO] se dne [datum] zavázala žalovanému poskytnout částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal celkovou částku 30 258 Kč vrátit jednorázově do [datum]. Nedílnou součástí jsou obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. 5. Z částečného bankovního výpisu banky společnosti [právnická osoba] je patrné, že na účet č. [bankovní účet], který uvedl žalovaný v úvěrové smlouvě, byla vyplacena částka 20 500 Kč a 4 500 Kč [právnická osoba] potvrdila, že majitelem uvedeného osobního účtu je žalovaný a že uvedené platby byly na účet skutečně připsány. 6. Ze společného prohlášení žalobkyně a společnosti [právnická osoba], [IČO] vyplývá, že tyto smluvní strany uzavřely dne [datum] rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a dne [datum] dílčí smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky dne [datum]. 7. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 8. Na výzvu soudu k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet nedisponuje a současně vzala žalobu zpět co do částky 9 408 Kč. Z důvodu tohoto zpětvzetí a návrhu žalobkyně na zastavení řízení v tomto rozsahu bylo řízení v souladu s § 96 o.s.ř. v daném rozsahu zastaveno. 9. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a vzal za prokázaná zjištění učiněná z listin, neboť tato vzájemně obsahově korespondovala a nebyly žádnou ze stran vzneseny námitky správnosti či pravosti listin. 11. Soud posoudil věc po právní stránce takto: 12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. 21. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně zcela rezignovala na zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, lustraci v základních registrech dlužníků a vůbec před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena, když k jednání soudu se nedostavila a nemohla být tak poučena podle § 118a o.s.ř. o nedostatečnosti jejích tvrzení. 22. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. 23. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Soud proto zavázal žalovaného pouze k vrácení poskytnutého plnění ve výši 25 000 Kč jako bezdůvodného obohacení. 24. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že …„ s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“. 25. Z výše uvedené důvodové zprávy se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktick