9 C 191/2023-29 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 29.406,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 29.406,14 Kč od [datum] do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostním převodem na její účet finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, přičemž tyto byly následně navýšeny o další částku na 32.500 Kč na základě žádosti žalované a uzavření stejné úvěrové smlouvy s upravenými dispozicemi. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.917,09 Kč podle splátkového kalendáře jako součásti úvěrové smlouvy, přičemž první splátka byla splatná k datu [datum] a poslední splátka při řádném splácení byla splatná k datu [datum] a žalovaná měla vrátit částku v celkové výši 69.015,24 Kč Smlouva mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalované na webovém portálu právního předchůdce žalobce [webová adresa], přičemž žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně poskytla i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení její úvěruschopnosti, jakož i číslo účtu k poskytnutí úvěru. Žalovaná opakovaně porušila podmínky úvěrové smlouvy, řádně nesplácela poskytnutý úvěr a právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr dopisem ze dne [datum], když k tomuto datu žalovaná dlužila částku ve výši 29.456,14 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ani po doručení předžalobní upomínky ze stejného dne. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ač jí tato byla doručena do vlastních rukou dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 9. 2022 č.j. 9 C 191/2023-27 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již předem v podané žalobě. Soud s ohledem na pasivitu žalované v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. 5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo bezpečně z předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně zjištěno, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostním převodem na její účet finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, přičemž tyto byly následně navýšeny o další částku na 32.500 Kč na základě žádosti žalované a uzavření stejné úvěrové smlouvy s upravenými dispozicemi k datu [datum], když uvedená skutečnost byla zjištěna i z výpisu z účtu, z něhož mohl soud zjistit, že právní předchůdce žalobkyně poukázal ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.917,09 Kč podle splátkového kalendáře jako součásti úvěrové smlouvy, přičemž první splátka byla splatná k datu [datum] a poslední splátka při řádném splácení byla splatná k datu [datum] a žalovaná měla vrátit částku v celkové výši 69.015,24 Kč Smlouva mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalované na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], přičemž žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně poskytla i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení její úvěruschopnosti, jakož i číslo účtu k poskytnutí úvěru, což bylo opět zjištěno z předložených listinných důkazů žalobkyní, tj. úvěrových smluv a také z výpisu z účtu. Žalovaná opakovaně porušila podmínky úvěrové smlouvy, řádně nesplácela poskytnutý úvěr a právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr dopisem ze dne [datum], když k tomuto datu žalovaná dlužila částku ve výši 29.456,14 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ani po doručení předžalobní upomínky ze stejného dne. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila. 7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Pro rozhodování soudu bylo podstatné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč a následně navýšený o dalších 12.500 Kč na celkovou částku 32.500 Kč, když právní předchůdce žalobkyně poukázal uvedené částky ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.917,09 Kč podle splátkového kalendáře jako součásti úvěrové smlouvy, přičemž první splátka byla splatná k datu [datum] a poslední splátka při řádném splácení byla splatná k datu [datum] a žalovaná měla vrátit částku v celkové výši 69.015,24 Kč. Žalovaná řádně nesplácela poskytnutý úvěr a právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr dopisem ze dne [datum], když k tomuto datu žalovaná dlužila částku ve výši 29.456,14 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ani po doručení předžalobní upomínky ze stejného dne. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. (viz právní hodnocení níže) 8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. S ohledem na dobu, kdy došlo k uzavření úvěrové smlouvy, pak bylo třeba ji posuzovat i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen ZSÚ). Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek. 10. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobkyně splnil nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla právním předchůdcem žalobkyně řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byla informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši 20.000 Kč, respektive ve výši 32.500 Kč poskytnut a jak je třeba a do jakého data vrátit poskytnutý úvěr. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to